Candyman: Ďábelský přízrak

Afektovaný černý gay a jeho bílý přítel, banda bílejch polišnácků , tedy bez kleští a letlampy, škoda. A kupa řečí o utlačování či alespoň nerespektování černejch. A na konci zase banda nemyslících polišnácků.  Je něco shnilého ve státě dánském, že nebo ne? Pokud tohle má být propaganda, tak je natolik hloupá a křečovitá a zjednodušující, že se dá tak akorát poklepat na čelo. Je-li to ale sociální experiment, tak docela i hm!  Na jedné straně totiž stojí tleskající horda spokojených pokyvovatelů nad tezemi a závěry téhle zjednodušující frašky.  Prý zrcadlo společnosti, no ty vole a ten afektovaný gay byl jako v cajku?  To je přece již dávno překonaná věc, ne? Takhle se gayové nechovají, no fuj, fuj...  A na straně druhé hysterická hromada odsuzovatelů a ochránců naší věci, popírajících jakoukoliv formu možné diskriminace, že bambulové? On ty černý nebo cigány nikdy nikdo a dneska už vůbec! nijak a ničím neponižuje.... Někdy si připadám jako ten Švejk na hajzlu : Co blbnete! Dyť jsou tady lidi! Ale to je jedno, nicméně jednou za čas je fajn si něco  jen tak zařvat z vokna, že jo? Tak a ke Candymanovi, pominu-li to výše zmíněné. Moc fajn kamera, výtvarná stránka a hudba, ale originál s Toddem je prostě jen jeden. Některý filmy prostě do dnešní doby nepatří. Tři a dost odřený. (21.12.2021)

Bohužel tento film nedosahuje kvalit prvního a druhého dílu. Třetí a čtvrtý jsem zatím neviděl. První půlka filmu ještě jde, ale pak to jde s kvalitou hodně dolů. Finále je úplně zkažený. Tady je opět hrozně znát, jak systém leze černochům a menšinám doslova do zadku. Obzvlášť Netflix toto hodně podporuje ve svých filmech a seriálech. Bohužel teď je nová doba, kdy běloši jsou zloduši a černoši hrdinové. (24.09.2021)

Já jsem příjemně překvapený, jak dobrý to bylo. Asi jsem vystihl tu nejlepší chvíli na projekci a možná jsem, po přečtení x recenzí, nečekal víceméně nic dobrého, ale já si to zkrátka užil. Baví mě rozšíření příběhu, hodně částo jsem měl takový ten příjemně nepříjemný pocit a závěr mi vykouzil hororový úsměv na tváři. Povedená žánrovka, pokračování kultu ( čti - původního Candymana z roku 1990 ), které se nemusí vůbec stydět a těch pár aktuálních vsuvek, které zjevně už musí být v každém americkém filmu, se dají v klidu překousnout. Možná mi trochu a občas vadila ta digitální stránka, která je sem tam zbytečně poznat a pár hluchých míst v průběhu určitých pasáží jemně nelogické, jinak jsem si ale pošmáknul. (04.05.2022)

Má to atmo Mitchellova It Follows, což je vždycky dobrá věc, ale zároveň i něco unikátně svého, což se u mě projevuje hlavně v pasážích v galerii nebo s kritičkou, které přemítají o tom, jak se témata menšinového útlaku v umění často komodifikují, nebo se označují jako didaktická. V hororu, který má ale zároveň silný i zakrvavený pravý hák, dost nečekané. (26.09.2021)

Líbí se mi, že byla zachována "pomalost", důslednost a sebevážnost prvního filmu. Sice to vede k poněkud pomalejšímu rozjezdu, ale jinak to je velmi zajímavé pokračování, které to nepřehání s metaprvky a pomrkáváním, primární roli hraje opět sociální komentář, tentokrát navíc obohacený o individuální úhel pohledu protagonisty, který do tohoto světa v nějakém slova smyslu patří i nepatří. Hra se zrcadly, která na téhle rovině v původním filmu vůbec nebyla (nevím, jak v pokračováních) ukazuje, že filmaři nepotřebují jen otrocky sledovat předlohu, ale rozvíjejí ji. Vrstva o roli a hodnotě umění a umělcích přijde určitě někomu jako to nejvíc nosné a zásadní, mně to přišlo trochu nadbytečné a hrozící, že se tím film přeplní a strhne pozornost (zvlášť když to je na konci víceméně irelevantní) - ale respektuju to a "nevadilo mi to". Občas bylo poněkud zvláštní chování některých postav, ale to mě zpravidla u hororu zajímá tak málo, že jsem zvažoval to ani nezmínit. Je to především zajímavá alternativa, příliš to nezapadá do žádné konkrétní škatulky. (26.09.2021)