Candyman: Ďábelský přízrak

Myslím si, že nebyť jednej veci, ktorá mi kazila dojem, tak "Candyman" by bol skutočne skvelý hororový film, aký som chcel už tento rok vidieť celkom dlho. Má to atmosféru, má to zaujímavé postavy a dokonca aj vizuálne vie byť film miestami celkom drsný. Je pravda, že scénka na záchodoch v škole mohla byť spracovaná kvalitnejšie a mohli sme reálne aj vidieť čo sa deje, no inak si myslím, že vizuálna stránka filmu je dobrá. Rovnako aj pri tých maľbách som mal miestami pocit, že tvorcovia dali do toho dobrú atmosféru. Problém, ktorý s filmom mám je trošku jeho politické zasadenie. Viem, že teraz je atmosféra v Amerike opäť silnejšia a pahreby sa rozdúchali, no je problém, keď celý film pôsobí trošku ako keby to chceli spracovať ako "BLM" propagandu. Ja som proti rasizmu a viem, že to majú afroameričania v mnohom náročné,  no tento film sa tak neskutočne snaží zatlačiť na strunu, kde všetky obete filmu sú biele a černosi sú tí, ktorým bolo roky krivdené. A úprimne ma to iritovalo. Pretože keby to nepôsobilo celé tak čierno-bielo, tak by som to dokázal možno aj inak brať. No toto pokazilo celý tón. Čo však filmu vysoko prospelo sú všetky scénky, kde sa rozprávajú príbehy a sú podané pomocou vystrihnutých bábok, ktoré sú natieňované na stenu. Skvelý nápad. Hodnotenie: B (05.09.2021)

Málokdy prožívám u nějakého filmu tak kolísavý "vývoj vztahu" k tomu, co vidím. Úvod s "novým Candymanem" mě uvedl spíše do rozpaků, kamera a atmosféra si mě ale poměrně rychle začala omotávat. První mord měl správné grády a pak do sebe kolečka, pokud jde o historické spojení "starého a nového", konečně správně zapadla. A pak zase změna, když se slíbené hororové orgie změní v sice nápaditě pojaté, ale žánrově podvyživené momenty. A když už jsem skoro na hru artového hororu přistoupil, vykolejil mě závěr, sice se zajímavou pointou (leč když se ohlédneme, tak spíše náhodně vytvořenou, než že by šlo o plán od počátku), v rámci chování postav ale připitomělý a hlavně nepříliš dobře natočený. Není to nicméně tak, že by nový Candyman dělal svým předchůdcům ostudu. Ale kdyby na něj nedošlo, vesměs by se nic nestalo. (16.12.2021)

Candyman, nemilosrdný muž s hákem, je zpět. A já jsem mile překvapen, byť ani první film předchozí trilogie, ani tento (jasně, navazuje na ten první) nevytěžil dostatečně předlohu C. Barkera, velmistra hororu. Naštěstí nevznikla bohapustá řezničina, na níž nemusí chodit člověk do kina, ale stačí mu doma na obrazovce. Nešvar mnohých pokračování je právě v tom - dáme tam ještě více krve a mrtvol a bude to lepší. Jenže ono to je většinou horší. I tak zbyl prostor pro řezání či gejzíry z proseknutých hrdel. A jedna z nejhezčích scén je ta, kdy kamera pozoruje zvenku postavu vznášející se do vzduchu a malující krvavou stopu po okně. Candyman je totiž vidět jen v zrcadle. Skvělá hudba připomene několikrát P. Glasse, jenž ji skládal pro první a druhý film trilogie a zde zazní jeho song Music Box. A bzukot včel byl v kině krajně nepříjemný. Pěkná kamera - nejlepší jsou obrácené mrakodrapy tonoucí v mlze a různé nájezdy. Barker sice rasovou problematiku v povídce neřešil, ale zde se vychází z prvního filmu, tudíž se nabízí. OK. Nebyla obtěžující. Snad jen zšenštilý Troy mi vadil, páč v Barkerově světě by se rozhodně neobjevil (ač sám gay, jeho gay postavy byly vždy chlapi, ne směšné karikatury). Fanoušci přímočarých slasherů nadšeni nebudou, já byl spokojen. (31.08.2021)

SPOILER: co původně bylo postavené na standardním pohádkovém motivu trestu za transgresi a porušení morálního tabu, se v remaku přerozuje prvně ve zvládací mechanismus, jímž se perzekvovaná komunita distancuje od traumatu z vlastní perzekuce, a pak v nástroj ochrany a pomsty. Tak trochu kdyby Luke Cage měl aférku s Babadookem. No nevím. Téma fajn, ale dostaví se až skoro na závěr, po hodině, kdy si člověk říká, že on ten první Candyman je vlastně pořád sám o sobě dost aktuální a remake toho zas tolik nového nepřináší. Ale tak aspoň se můžou místní hovádka zas jednou pohoršovat nad tím, že série o jednom rasově motivovaném lynči je nAJedNOu nějaká politická, to je vždycky prča. (31.08.2021)

Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. (28.08.2021)