365 dní

Drsný film nemalým počtom soft porno scén z Poľska už sám sebou budí záujem. To, že sa jedná o „podobný film“ ako Fifty Shades of Grey a že „365 Dní je film Fifty Shades of Grey pre chudobných“ sa ja osobne nestotožňujem. V porovnaní s „USA verziou“ je totiž viac surovejší a disponuje „otvorenejším svetom“. Obsahovo a scenáristicky však 365 Dní je podobne povrchný ako FSoG. Obdive filmy majú ešte jednu spoločnú vec – knižnú predlohu v obidvoch prípadoch napísala žena. Osobné hodnotenie: 60% (**) (03.09.2022)

Pořád se tam jenom prcoce. Příběh o ženské se stockholmským syndromem sice na první dobrou zní zajímavě, ale to by nesměl bejt tak kokotsky natočen. Vyvinul někdo, kdo se na tomhle velehovně podílel, alespoň minimální snahu napsat dialog, který by obsahoval více než tři slova? I strkání si voskovek hluboko do nosu zní jako větší zábava ve srovnání s touto bohapustou sračkou. (31.01.2023)

O moc horší to snad být ani nemůže. Extrémně nepřirozené herecké výkony, velmi trapné dialogy, o stupidní zápletce a IQ postav ani nemluvím. K filmu mě dohnala zvědavost, protože vím, že se tento kousek objevoval v různých žebříčcích filmů od Netflixu. Na chvíli mám jasno v tom, že nemusím vidět všechno. Hvězdičku dávám jen proto, že jsem to nakonec - i když na několikrát - dokoukala. (16.06.2021)

Sice jejich vztah vyhasínal a přítel měl v žebříčku hodnot výš práci a kamarády, každopádně o to, že se nedobrovolně ocitne v domě sicilského mafiána, rozhodně nestála. Laura se stala obětí únosu. Hodně úsměvného. Protože když kulka proletěla srdcem jeho otce a zranila i našeho urostlého makaróna, viděl její obraz. A následující roky ještě mnohokrát. Nyní po pěti letech ji spatřil na letišti a usmyslel si, že bude jeho. Unese ji, ale neudělá nic bez jejího svolení. „Jen“ ji bude 365 dní držet v luxusní vile se služebnictvem, dokud se do něho nezamiluje. Pokud se její city nerozjedou, bude volná. Nekecám. Italsko-polský recept na lásku. Zatímco její postava ještě možná trochu funguje, i když se z únosu velmi rychle oklepe (nejprve na něj ječí, pak ho provokuje, a nakonec nohy přeci jen roztáhne), on je jak z úplně jiné planety. Tváří se ultradrsně, chová se jak sexuální predátor, producíruje se před ní nahej a pronáší věty typu „pořádně se dívej, o co přicházíš“, zatímco ho nějaká lepá děva orálně uspokojuje. Prostě paráda. Živočišný Ital netrestá a nebere si do ruky bičík, ovšem spojitost s 50 odstíny je patrná. Pokud ji někdo nevidí, ať se raději vrátí ke stavebnicím. I tady posloužil román, který cílí na ženy ve středním věku. Odpočinkové čtivo volí lehké porno/erotiku (to je do značné míry subjektivní) obalenou tuctovou romantikou. Líbivé songy, luxus, exotika. Sex se tváří energicky a tak, jak ho žádná divačka nezažila (ale teď už určitě zažije), naše Laura i změní barvu vlasů, asi abychom měli pocit, že těch nahotinek tam pobíhá víc. Nepobíhá. Klišé se kupí, druhá polovina už vůbec nebaví, atmosféra erotického dusna nefunguje, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Funguje akorát vizuální stránka, která je slušná. Snad bude pokračování (á la v tunelu se všechno odehrálo jinak). Nemůžu se dočkat. (17.06.2020)

V první polovině téměř nefunkční příběh bez příběhu a scénáře, ve druhé půli se sesypalo to málo, co film v té první nastavil a ve finále nezbylo vůbec nic. Chtělo by to být jako Padesát odstínů šedi, ale základní problém je v tom, že i slavnější americký film má lepší scénář a je alespoň trochu uvěřitelný. Tady se na sebe nabalují příšernosti, u kterých má člověk chuť si jen ťukat na čelo. Nefunguje herci, kteří vlastně nejsou herci, nefunguje scénář, nefunguje dramaturgie, nefunguje jakákoliv emoce, kterou bych k těm dvěma mohl cítit. Anna Maria Sieklucka je přitažlivá a kameraman očividně věděl jak jí natočit, aby vypadala dobře, ale to je upřímně to jediný, co bych mohl vyzdvihnout. Závěr je dost wtf právě proto, že si divák nemá absolutně jak vypěstovat nějaký vztah. Je mi upřímně úplně jedno jak dopadnou. Po první ještě trochu koukatelný polovině, která byla plná krásných míst a trochu toho neznáma a hry "máš rok na to, aby ses do mě zamilovala", je pak ta druhá jak z obyčejného romantického filmu, kde se dokonce tvůrce snaží i o vtip. Akorát jsem se nesmál a jen čekal až to skončí... A to nepovažuju Padesát odstínů šedi za takový odpad, jako ostatní. Tohle je ale o 2 levely níže. (05.07.2021)