365 dní

Romantický erotický polský film o Lauře, kterou unese do svého přepychového sídla zatraceně sexy mafián a chce ji tam držet rok dokud se do něj nezamiluje. A protože ten únos má podobu návštěv luxusních butiků, projížděk luxusními automobily, jachtami a dokonce tryskáči, tak si Laura dá říct. Zápletka je navýsost debilní ( dle nějaké bestsellerové knihy ), ale parádně se na to kouká, vypadá to opravdu jak produkce od Playboye akorát s rozpočtem českého velkofilmu. Dal bych asi dvě hvězdy ale dám tři, protože už po stotisící musím brečet při srovnání české a polské tvorby. Naše elita posílá do kin film jako Bourák a Poláci jedou vysokorozpočtové válečné, akční nebo erotické filmy - strašně jsem se smál při nepřetržité čtyřminutové sexscéně na hyperluxusní jachtě, když si uvědomil, že v české tvorbě za posledních deset let znamená lechtivá scéna ve filmu, že Langmajer běhá v trenkách. (13.06.2020)

Dějově naprosto šílený, pro chlapy jedině na zasmátí, jak by mohli dopadnout se zlatokopkou. Pro dámy super věc. Kamera a hudba výborné, na pomezí eroťáku a skoro softporna. Anna Maria jako brunetka neuvěřitelně sexy, jako blondýna o poznání méně. Viděno v polskoanglickoitalské verzi, s řeckými titulky (neotitulkované byly jen polské pasáže). (08.01.2022)

Sice jejich vztah vyhasínal a přítel měl v žebříčku hodnot výš práci a kamarády, každopádně o to, že se nedobrovolně ocitne v domě sicilského mafiána, rozhodně nestála. Laura se stala obětí únosu. Hodně úsměvného. Protože když kulka proletěla srdcem jeho otce a zranila i našeho urostlého makaróna, viděl její obraz. A následující roky ještě mnohokrát. Nyní po pěti letech ji spatřil na letišti a usmyslel si, že bude jeho. Unese ji, ale neudělá nic bez jejího svolení. „Jen“ ji bude 365 dní držet v luxusní vile se služebnictvem, dokud se do něho nezamiluje. Pokud se její city nerozjedou, bude volná. Nekecám. Italsko-polský recept na lásku. Zatímco její postava ještě možná trochu funguje, i když se z únosu velmi rychle oklepe (nejprve na něj ječí, pak ho provokuje, a nakonec nohy přeci jen roztáhne), on je jak z úplně jiné planety. Tváří se ultradrsně, chová se jak sexuální predátor, producíruje se před ní nahej a pronáší věty typu „pořádně se dívej, o co přicházíš“, zatímco ho nějaká lepá děva orálně uspokojuje. Prostě paráda. Živočišný Ital netrestá a nebere si do ruky bičík, ovšem spojitost s 50 odstíny je patrná. Pokud ji někdo nevidí, ať se raději vrátí ke stavebnicím. I tady posloužil román, který cílí na ženy ve středním věku. Odpočinkové čtivo volí lehké porno/erotiku (to je do značné míry subjektivní) obalenou tuctovou romantikou. Líbivé songy, luxus, exotika. Sex se tváří energicky a tak, jak ho žádná divačka nezažila (ale teď už určitě zažije), naše Laura i změní barvu vlasů, asi abychom měli pocit, že těch nahotinek tam pobíhá víc. Nepobíhá. Klišé se kupí, druhá polovina už vůbec nebaví, atmosféra erotického dusna nefunguje, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Funguje akorát vizuální stránka, která je slušná. Snad bude pokračování (á la v tunelu se všechno odehrálo jinak). Nemůžu se dočkat. (17.06.2020)

Je to sračka. Některým holkám se to bude líbit, ale je to hrozně prázdný. Není tam žádný příběh, rozumné dialogy, práce s postavy, normální vyprávění. Vypadá to po vizuálně stránce celkem dobře a těch erotických scén je tam hodně moc. Nejsmutnější faktem je to, když si člověk uvědomí, že některé pornofilmy mají propracovanější příběh a zápletky. (24.06.2020)

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)