V erbu lvice

Jeden z mála echt-historických českých filmů, které se u nás po revoluci natočily. Moment - kromě pohádek - mě skoro nic nenapadá. Škoda, že se postava Zdislavy a její osud nevyloupl výrazněji. Obětování se její postavy neocenil ani její pan manžel ani diváci, pro které je odříkání se kvůli humanitě hodně cizokrajnou a nepřitažlivou hudbou. Podle mě Milena Steinmasslová je sice dobrá herečka, ale nemá tu správnou filmovou chemii pro hlavní postavu a tahouna , navíc mi ražení filmu hodně připomínalo spíš výpravnější televizní dílo a na to, že jsem to viděla v kině mi to opravdu utkvělo jen okrajově. Tekrát jsem se zbytečně nadchla, že by to mohlo rozpoutat natáčení historických snímků v naší produkci - škoda. Nicméně to bylo dílo poctivé, mělo velkou snahu odvyprávět velký příběh historicky i s duchovním poselstvím a ráda bych ho viděla znovu a třeba se nechala i víc nadchnout. (30.10.2007)

Snímek o patronce diecéze mého rodného kraje jsem si nemohl nechat ujít. I když film jako celek trpí několika neduhy, které jsou však vzhledem ke standardům české kinematografie odpustitelné a pochopitelné, lze ho doporučit jako „reálný“ obraz první poloviny 13. století. Milým překvapením pak určitě jsou cameo role Viktora Preisse a Daniely Kolářové jako královských sourozenců Václava I. a svaté Anežky. (22.09.2012)

O Zdislavě se toho zase tolik neví. A o světcích z těch časů spíše existují jen suchá fakta, takže vznikají pak legendy. Podle dostupných informací se dá dosti těžko udělat z jejího života dramatický příběh, takže scenárista byl nucený asi spíše vymýšlet drama, než aby se mohl opírat o dostatečné množství ověřitelných faktů. (05.09.2010)

Filmu "v erbu lvice" by bylo jistě možné vyčítat to, že s obsahem legend na jedné straně pracuje jako s historickým materiálem a na druhé straně, že jej odkouzluje a racionalizuje. Tam kde středověk chtěl vidět a nepochybně i viděl zázraky, kreslí film, pochopitelně v souladu s jeho knižní předlohou, reálně působící příběh. Proto je potřeba zdůraznit, že nejde o adaptaci skutečných historických událostí, ale o filmový přepis románu. Jeho děj se od historické reality asi odchyluje v mnohém. Středověké legendy, tak jako to ostatně dělaly vždy, Zdislavě přidaly zázračnou moc, nadpozemsky silnou víru v Boha, rozhodnost, odříkání, přísnost a askezi. Autorka knižní předlohy Alena Vrbová Zdislavin příběh pro změnu okouzlila, zracionalizovala a polidštila. Román i film jsou tedy výsledkem hned dvojí transformace a je dobré si toho při jeho četbě či sledování být vědom. Pokud bychom chtěli mít příběh věrnější historickým faktům, pohoříme, neboť o historické Zdislavě z Lemberka nevíme téměř nic. Zbývají nám pouze legendy, dohady a velmi sporá základní data... Daleko větším problémem celého filmu se mi ovšem jeví velmi odbytá výprava. Nesedí mnohé, především velmi pustě a neudržovaně působící hrad, vůz zrobený halabala z proutí, obyčejná sotva otesaná slaboučká kulatina tam, kde musíme čekat mohutné trámy, většina lidí oděných v hadrech... Na vině jsou pravděpodobně především peníze a pak také představa, že středověk byl nejen drsný (a to tedy byl) ale taky podivuhodně neotesaný a řemeslně primitivní (což rozhodně pravda není). Výtku samozřejmě zaslouží i anachronicky znějící dialogy, ale to je v historických filmech už klasika. Inu, Vláčil byl jenom jeden... Celkový dojem: 65% (08.02.2014)

Jako sonda do středověkého světa zdařilé, jako příběh již méně, osudy Zdislavy nejsou natolik poutavé, aby byly nosnými pro 90 minutový film. I když jsem si užíval syrovost doplněnou podmanivou hudbou a hlavně skvělého Rösnera, jaksi jsem ztrácel zájem o dosti monotonní děj točící se okolo svaté Zdislavy. (26.05.2014)