Poslední propadne peklu

Přestože se toho ve filmu příliš mnoho neudá, atmosféra a střípky ze života obyčejných lidí postižených událostmi před třicetiletou válkou je vykreslena velmi hezky. Postavy jsou velice nesympatické a povahově pokřivené, v kontrastu s nevinností malé dívky. Nejvíce ale zaujmou propracované kostýmy a ponuré exteriéry, dokreslující celkově tíživou povahu snímku. (31.07.2013)

V dětství pro mne tento film znamenal několik bezesných nocí, přesto jsem si ho oblíbil pro jeho ponurou, bezútěšnou atmosféru a především dokonalé vykreslení dobových reálií z časů vpádu pasovských, kdy Třicetiletá válka a její hrůzy již stály za dveřmi. Zaujala mne zejména dějová linie věnovaná postupně se ztenčující tlupě prchajících žoldáků, které si zahráli Zdeněk Srstka, Petr Oliva, výborný Boris Rösner a nad jiné vynikající Bruno O´Ya v roli jejich velitele. Třešničkou na dortu je účast Augustína Kubána, který zde vytvořil svým jedinečným způsobem postavu kata. (01.10.2007)

Na film pro děti příliš krvavé a drsné. Já jsem film poprvé viděl až ve věku cca 25 let a vychutnal si jeho atmosféru a přímočarý děj. Vpád pasovských byl v českém prostředí skutečně jakýmsi "prequelem" třicetileté války, která vypukla o sedm let později. Snímek Poslední propadne peklu je neprávem pozapomenutý film, který není ani příliš často vysílán. (22.01.2024)

Kdysi na mě působil tenhle film hodně stísněně a temně, po letech už pro mne tak děsivý není, což neznamená, že je veselejší. Silně nadčasový příběh (touha po bohatství zřejmě provází lidstvo od jeho zrození) snímá syrově poetická kamera, kdy nejpůsobivější jsou scény v lese. Ďáblova lahvička přináší svým majitelům splněná přání, ale skutečné štěstí jim stejně nedá (zázraky se nedějí...i když v duelu s katem...). Většina postav stojí proti sobě a přátelství či láska jakoby neexistovaly, pokud ano, pak jen s krátkým trváním. Nakonec jsem rád, že film dopadl v jistých momentech lépe, než jak jsem si mylně pamatoval - byl jsem přesvědčen, že Vyskočilovi za zlodějnu usekli ruku, tak naštěstí ne. Co je štěstí? (09.07.2016)

Něco mezi téměř dobrým a téměř skvělým filmem, jak je ostatně u Ráži zvykem: Poměrně zdařile a silně vystižené "gró" příběhu, obstojná atmosféra, některé skvělé scény, ale celek zabitý jak principálem kočovné divadelní společnosti. K onomu "téměř" tentokrát přispívají zejména faktory signifikantní pro dobu vzniku, a to nejen způsob vyprávění (postižený snad i tím, že to částečně má být pohádka pro děti), ale také nezaměnitelně ječivý hlas M. Kudláčkové a od úvodního komentáře při každé příležitosti se projevující nereflektovaný český nacionální socialismus, definovaný pojmy "Němec" a "boháč" jako synonymy zla. Přitom ale historická doba příběhu je zobrazena uvěřitelně (arci ve velmi určitém a omezeném výseku), také šarvátky sehrány poctivě (až na poněkud kavalírsky noblesní šermování). Herecky je to v pohodě, ačkoli vyloženě excelujícího hráče, který by svou postavu patřičně zdůraznil, zde postrádáme. Na druhou stranu si nelze nevšimnout, jak různí vždy a všude vyčnívající až trčící herci (např. Munzar, Haničinec) jsou zde k dobru věci poslušně skryti v postavě (což se žel nestalo třeba u Somra, který se poněkud míjí žánrem, s čímž má ovšem problém i režisér). Obzvláště dobře působí estonský představitel německého kapitána O´Ya nebo představitel žebráka Kašehrnka. Koncepčně je zajímavé, jak se děj stále vrací k stejným osobám a místu, ačkoli by vlastně měl jít dál. Jako nějaký bludný kořen, zádrhel na cestě (zde z Prahy do Krumlova) - lahvička? Myslím, že filmů odehrávajících se v českých zemích 1. pol. 17. stol. máme proklatě málo a konstatuji, že Poslední propadne peklu stojí za vidění. Je dost velká šance, že vás chytne mnohem víc než mne. (23.05.2018)