Divoký Mesiáš

Když se k divokému Henrimu Gaudier-Brzeskovi (vem mě čert, jak tohle skloňovat!) přidá divoký Ken Russell, pak je zaděláno na důkladnou divočinu. Výtvarníkova divokost jakoby pohlcovala všechno, i samo umění, přestože že i jeho nakonec pohltila divokost divokostí, 1. světová válka. Netradiční vztah partnerů, Sofie a Henriho, nelze rovněž popsat jinak než divoce. (22.01.2022)

Velice nekonvenční a nepoddajná záležitost, věrně kráčející ve stopách OBOU hlavních protagonistů, neboť Dorothy Tutin alias Sophie Brzeská byla Scottu Antonymu rovnocennou partnerkou. Byli jako dva vzájemně spřízněné a už ze zásady vzpurné plamínky - živoucí, žhnoucí a nespoutané ... zdálo se, že je nemůže natrvalo zchladit žádná vodní lázeň - než přišel mrazivý dech První světové. (25.05.2018)

Oheň, túžba, bláznovstvo, túžob var? Kdeže, prírodou jasne daný výtvarný dar! Mladý slobodomyseľný umelec a staršia Poľka sa zoznámia v knižnici. Následne prejdú bláznivú, filozofujúco-živoriacu púť spodnými sociálnymi prúdmi Paríža i Londýna, aby napokon svieca výstredného sochára a výtvarníka navždy zhasla v ohni prvej svetovej vojny. Vzťah maliara a Poľky je zvláštny, skôr súrodenecký, ako milenecký. Reálne postavy životopisného príbehu popri svojom búrlivom vzťahu, plnom dohadovaní a konfrontácií, stretávajú ikonické postavy doby. Patria tam zvláštne sa správajúci obchodníci s umením, nezriedka sa vyskytujúci medzi umelcami (Shaw) či sufražetky bojujúce za práva žien. Neobídu sa ani vyslúžilí generáli, pohŕdajúci umením, vidiacich zmysel života len v rozpútanom vojnovom kotli. Dotvárajú kotol uličných postavičiek a situácií umožňujúce režisérovi cez zámerne výstredne uchopené scény poskytnúť divákovi obraz o spoločensko-umeleckom prostredí Londýna a Paríža začiatku 20. storočia. Samotné výstrednosti maliara majú rácio: nakopnúť nepružné spoločenské mechanizmy. Často sa ide za hranu konvencií, no vždy v mene umenia. Obdobne ako to mal zobrazovaný maliar Henri Gaudier, to mal i režisér Ken Russel vo vrcholnom tvorivom období, z ktorého Divoký Mesiáš pochádza. (25.08.2020)

Mohlo by to být zajímavé životopisné drama o bohémském originálním umělci, který dlouho nebral život vážně, a jak to dopadlo, když se o to jednou pokusil. Jenže všechno kazí neskutečná uřvanost provázející téměř celý film, kromě dojemného závěru, jehož nostalgii díky předchozímu křiku nejsem schopen uvěřit. (24.06.2018)

Skvělý (a neprávem pozapomenutý) životopisný film o kontraverzním francouzském sochaři počátku minulého století. Neuvěřitelné výkony hlavních představitelů Scotta Antonyho a Dorothy Tutin, kterým zdatně sekunduje Helen Mirren v jedné ze svých prvních rolí. Tenhle film bych si moc rád zopakoval, jestli bych po letech upravil názor i hodnocení tohoto filmu, ale současní distributoři jsou bohužel proti. I po mnoha letech si ale pamatuji onu nádhernou bajku, kterou jsem poprvé slyšel v tomto filmu od hlavní postavy filmu. Sedlák při pravidelné obchůzce našel na zemi omráčené a prokřehlé ptačí mládě. Snažil se je bezúspěšně oživit. Když uviděl čerstvý kravinec, ze kterého se ještě kouřilo, udělal v něm důlek a ptáče do něj vložil. Po nějaké době se ptáče (ať už teplem nebo smradem) probralo a začalo vesele cvrlikat. Uslyšela to liška, ptáče vytáhla a ... ukousla mu hlavu. Každá bajka má mít poučení : "Není každý nepřítel kdo tě strčí do hoven a není každý přítel kdo tě z nich vytáhne. A když jseš v nich tak máš držet zobák ! " Po letech se distributoři pochlapili, takže jsem měl možnost (dokonce opakovaně) si film na ČT Art zopakovat a musím říci, že na své tehdejší působivosti vůbec nic neztratil (doplněno v roce 2019). (19.02.2017)