Ďáblové

Oveľa hrôzostrašnejší a brutálnejší film ako jeho o rok mladší brat Mark of the Devil . Tento film je jedno šialené peklo katolíckej beštiality a sodomie sedemnásteho storočia. Prišlo mi to úplne realistické a keby som to videl ako dieťa na 100% by som pustil do gatí. Zlo a ľudská zvrhlosť tu bola na každom kroku. Sexuálne odviazaný kardináli, homosexualita, hierofília toho najvyššieho ranku, posadnutie diablom, fanatizmus a číra radosť a túžba mučiteľov po týraní. Na túto tému som lepšie spracovanú snímku nevidel. V scénke kde sa mníšky popri vymetaniu diabla vyzlečú do naha, zvesia, obrovskú podobizeň Ježiša Krista a začnú oňho masturbovať, všetky s vyholenými hlavami, ma doslova priklincovala k stoličke.. V obrazoch kde sa psychopaticky smejú a krútia jazykmi ako kozľatá som ani nedýchal. Asi mám s mníšok fóbiu.. ženské herecké výkony boli neuveriteľne reálne.. Prekvapil ma tu herec Oliver Reed ktorý svoju rolu zahral takisto dobre, jedine kde som ho videl hrať bol paradoxne jeho posledný film Gladiátor. čo robí túto snímku naozaj desivou je však hudobný motív. Tie bezbožné flauty ešte stále bzučia v hlave. K tomuto filmu som sa dostal prostredníctvom rockovej skupiny menom IRON CLAW dočítal som sa že skladbu devils nahrali deň potom ako videli tento film v kine. Proste ich to tak vystrašilo a inšpirovalo že za deň to vymysleli aj nahrali. (26.04.2014)

Ani nevím proč to mám s přízviskem horor, když to tu není, a nebo to někdo změnil? Moc tyhle historický filmy nemusím. Tady jsem ani moc nevěděl komu mám vlastně fandit, neboť mě všichni přišli totálně šlehlý zvlášt sám král. Podobnost s naším Kladivem na čarodějnice bych tady neviděl to mělo aspoň náký ucelený příběh. Tohle je jen o kecání ohnutý jeptišky a nadrženýho kněze a hromadných orgijí. (28.10.2013)

V maximální možné míře stylizované zpracování kauzy katolického kněze Urbana Grandiera a údajné posedlosti jeptišek v uršulinském klášteře ve francouzském Loudunu ve 30. letech 17. století. Syrová, brutální a ponurá obžaloba fanatismu, pokrytectví a zneužívání moci a zároveň ukázka růstu i následků uměle vyvolané masové hysterie. Je zajímavé, že přes velmi osobité pojetí se Russell poměrně věrně drží historické skutečnosti, kterou jen občas přizpůsobuje potřebám filmu (Jeanne de Anges nebyla tělesně postižená, loudunský klášter měl pouhých sedm členek, nevlastnil žádné nemovitosti a byl tak nucen působit jen v pronajatých prostorách atd.). Na závěr jeden příznačný, poněkud bizarně a ironicky působící detail: ve skutečnosti pokračovala exorcistická představení s vyháněním démonů z posedlých jeptišek ještě celé čtyři roky po Grandierově smrti. Město Loudun i klášter na nebývalém turistickém ruchu s nimi spojeném vydatně vydělávaly a přítrž jim učinil až samotný kardinál Richelieu, kterého na nechutný tyjátr v rozhořčeném dopise upozornila jeho neteř... (31.05.2015)

Po THE DEVILS mám chuť se mohutně opřít do filmografie Kena Russella. Skvěle zahrané strhující inkviziční drama, visuálně hodně poutavé. Trochu mi to připomělo co o dekádu později udělal Verhoeven s FLESH AND BLOOD, alespoň co se do barvitosti reálií týče. Historická dramata, natož novověká, nepatří mezi můj oblíbený žánr, ale pokud je to servírováno takhle tak to beru všemi pěti. (22.12.2014)

Zpracování stejného námětu jako Kawalerowiczova Matka Johana od Andělů. Na rozdíl od střízlivého polského filmu (nebo Vávrova Kladiva na čarodějnice) autoři pracují s emočním a fantazijním uchopením tématu, proto se nevyhýbají spíše surrealistické poetice a vcítění se do doby v jejích snech a představách (Vávru daleko víc zajímalo pojetí práva a spravedlnosti, případně jeho zneužití, i když ani tato tematika v Russelově snímku nechybí). Nutno ještě zmínit hudbu Petera Maxwella Daviese, významného britského modernistického skladatele, který ví, co a jak se hrálo v 1. polovině 17. století (při dobových slavnostech) a zároveň ve vypjatých psychologických momentech slyšíme moderní vážnou hudbu nejlepšího kalibru. Jako výtvarník na snímku pracoval i Derek Jarman. (21.06.2010)