Den, kdy jsme umřeli

Profesorsky a realisticko-chladnokrvne natočená severská dráma rozvíjajúca teroristický útok v Dánsku, ktorý zdvihol vlnu spolupatričnosti a boja proti antisemitizmu a zvráteným ideológiám. Po tomto snímku určite divák bude plný depresie, ale na druhej strane tu tvorcovia ponúkajú prepletením štyroch nezávislých osôb ukážku toho, aké sú niektoré činy nezmyselné. Mne osobne to dalo veľa a aj napriek tomu, že tu bola istá emočná absencia v tomto filme, ja som bol spokojný. 70 % (16.02.2022)

Snaha tu bola, ale celé to nakoniec vyznelo do hlúpa. Hodinu a štvrť človek čaká kým sa niečo zomelie, pričom to niečo je ozaj len niečo málo. Samozrejme beriem, že to je podľa skutočnosti, čomu musí zodpovedať aj výsledný bodycount a kostra príbehu, ale tým pádom sa malo ubrať na stopáži filmu, lebo takto sa to až moc naťahovalo ako guma v trenkách a aj keď bolo cítiť snahu priblížiť čo najviac charaktery postáv divákovi, výsledok je nie moc presvedčivý hlavne pre to, že film sa silou mocou snaží o nestrannosť a odosobnenie. Celé to pôsobí dosť odťažito, človeku je v podstate u prdele, čo sa komu stane. Myslím si, že Európa zažila kopu iných multi kultúrnych obohatení, ktoré stoja za sfilmovanie miesto tohto incidentu s kozojebým kokotkom s kefami na topánky miesto obočia, ktorý bol celý život len pojebaný, frustrovaný lúzer a skapal ako posratý easy killer, čo dokázal dať dole len dvoch neozbrojených ľudí. Ale čo čakať od degešov, čo nepoznajú ani základy hygieny. (06.04.2022)

Veľmi silná téma, škoda toho pomalého tempa. Keby sa film viac orientoval na samotnú tragédiu a nosatých kamarátov, mohlo to byť kľudne aj za plný počet. Inak ale ďalšia veľmi dobra ukážka toho, ako nám tí moslimskí bratia prinášajú do Európy len slniečkársku lásku, o chvíľu si viem normálne predstaviť, že bude imám pochodovať na buzi pride. Len aby na tých marxistických zúfalcov nevytiahol nejaký ten automat. (04.04.2022)

Začátek filmu se nese ve znamení dynamického mixu dokumentárních záběrů z krvavého masakru zaměstnanců redakce časopisu Charlie Hebdo a prostřihů na čtyři muže z odlišného sociálního prostředí. Po úvodních minutách se dojem chaosu změní v komorní atmosféru, kdy sledujeme zmíněné čtyři postavy neodvratně směřující k osudovému střetu. Jak napovídá už název filmu, bude pro některé z nich fatální. Thrillerové atmosféře vychází vstříc především temné tóny hudebního podkresu, který nenápadně (protože ztišeně) působí na divákovy smysly. Madsenův snímek ale nelze chápat jako klasický thriller, je to spíš hold obětem atentátu, který výrazně ovlivnil společenskou debatu v zemi a obrátil pozornost k přistěhovaleckým ghetům, kde se šíří paralelní společnost hodnotově odlišná od tradiční dánské kultury. Následně došlo k přehodnocení dosavadní velkorysé přistěhovalecké politiky. Příznačná je v tomto ohledu scéna, kdy jeden z hrdinů snímku odhalí pokrytectví přítele, který vášnivě obhajuje multikulturalismus, ale ani ho nenapadne posílat své potomky do státní školy s vysokým podílem dětí přistěhovalců, a raději si platí drahou etnicky čistou soukromou školu. Celkový dojem: 75 %. (20.01.2022)

Začátek je možná trochu zdlouhavý a zmatečný, než se divák dostane do děje, ale myslím si, že tenhle film určitě stojí za zhlédnutí, jelikož má co říct. Prostřednictvím reálného příběhu čtyř mužů, jejichž osudy se jednoho dne náhodně střetnou, seversky chladným a věcným způsobem poukazuje na neutěšený stav současné multikulturní společnosti. Na mě to jako celek působí dostatečně důrazně a velmi výstižně. (70%) (07.07.2022)