Snídaně šampionů

Viděl jsem to,...vůbec jsem to nepobral. Za týden jsem si to pustil znovu... už ani nevím kde to DVD skončilo, ale jedno vím jistě, ač je toto "dílo" Kurta Vonneguta uznáváno kritikou po celém světě (absolutně nechápu proč), určitě ho nikdy hledat nebudu. Viděl jsem hodně špatných, nepochopitelných, zmatených filmů, ale toto bych řekl skoro vede. jedním slovem ARCISRAČKA! (04.03.2012)

NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu. (26.05.2012)

Film je podobný některým Vonnegutovým knihám a taky je důkazem, že je zfilmovat nelze. Podařilo by se to možná lépe, kdyby se režisérské stoličky chopil někdo od přírody šílený - třeba Lynch, nebo třeba Cronenberg, pak by se zřejmě na to dalo dívat. Ale takhle vznikla naprostá šílenost skoro bez hlavy a paty, pro normálního diváka neznalého Vonneguta nekoukatelné. A nezachrání to ani skvělé hláška zneuznalého spisovatele Kilgora Trouta. Ale člověk by si to asi měl raději přečíst, protože ty knihy jsou skvělá zábava. (16.05.2005)

No.Zalíbení jsem v tomto filmu nenašel i když mám rád Bruce Willise.Já osobně když jsem viděl film poprvé,rozbolela mně hlava a měl jsem zkažený celý den.Pak jsem se na něj začal dívat podruhé s tím,že některé filmy vám podruhé připadají lepší.Ale bohužel.Takže jediné co mně rozesmálo byl Willis s padající patkou a snažící se o orgasmus a potom také Owen Wilson v televizi,jak uvádí nějakou televizní show a nejspíš si říká:"Proč jsem tenhle film vlastně bral? Tak velcí kamarádi s Brucem zase od Armageddonu nejsme..." (18.01.2003)

Jestliže Hillova adaptace Jatek č. 5 trochu trpěla přílišnou usedlostí, zde naopak došlo k opačnému a horšímu selhání ve smyslu přehnané rozpustilosti. Kdybych neznal Vonnegutovu předlohu, možná bych si tu vcelku sympatickou obskurní satiru s hvězdami neodolatelně shozenými z piedestalů (představa, co by z Willise, Finneyho či Nolteho v tomto kontextu vytěžil nějaký imaginativnější a političtější režisér, je docela lákavá) užil, ale takto jsem cítil lítost, že se skoro nepodařilo na plátno přenést existenciální hloubku a postmoderní hravost knihy. Nicméně mnohem horší filmy se těší široké popularitě, takže útoky na tento dnes takřka zapomenutý snímek nepovažuji za zcela spravedlivé a do široké distribuce bych ho pustil bez obav. Vonnegut ovšem opravdu své dílo nezamýšlel jako přehlídku podivných lidí, nýbrž doširoka rozevřenou (malý test znalosti díla :D) meditaci nad stavem americké společnosti a strategiemi žití v ní. Postavy se staly jakýmisi zvláštními karikaturami, což se zejména u zástupců menšin až osudově míjí s Vonnegutovým kritickým poselstvím. (03.10.2023)