Snídaně šampionů

Knihu "Snídaně šampionů" od Kurta Vonneguta fakt žeru - především kvůli jazykové květnatosti, přehnané nadsázce a absurdnímu humoru.. Filmová adaptace postrádala naprosto všechny tyto prvky.. Film se mi naprosto nelíbil nééééé proto, že bych nepochopila knihu, ale proto, že jsem naprosto nepochopila smysl filmu.. :-/ Na obranu musím uznat, že adaptace konkrétně této knihy musí být nadlidský výkon a ražisér Alan Rudolph je asi jediný, kdo si troufl.. (10.09.2014)

„Co tím chtěl básník říci?“, ptával jsem se na hodinách českého jazyka a ptám se i teď. Čtu zde v komentářích, že kdo nečetl knižní předlohu, nemůže toto dílo nikdy pochopit. Ano, to mohu potvrdit. Alespoň tedy v tom ohledu, že jsem knižní předlohu nečetl a film doopravdy nevstřebal s výsledným pocitem plného pochopení. Kdepak, ani částečně nevím, o co komu šlo. Zároveň však nemám pocit, že bych v sobě někdy mohl najít sílu, odvahu a odhodlání pustiti se do četby něčeho, co by byť jen náznakem podobalo tomuto filmu. To máte jako s Vieweghem; buď kniha nebo film, obojí je pouze pro opravdové fajnšmekry nebo jeho rodinné příslušníky… :-) A tak do hodnocení mohu vepsat snad jen to, že Bruce Willis musel podle mě dostat pořádný příplatek za ukázkovou přehazovačku, která mu ve větru vlála jako prapor na radnici. (29.01.2011)

Radek99 píše, že film nemá cenu sledovat bez předchozí četby knihy. Já bych šel ještě dál a řekl bych, že ani potom ... Bez četby knihy by asi zůstal v mysli zmatek, po předchozí četbě knihy (můj případ) zůstává vztek a znechucení. Alespoň 1 dávám za odvahu vzíti si za předlohu velmi obtížný text a onen cimrmanovský přínos ve smyslu: "...nebyl to právě Alan Rudolph, kdo světu ukázal, že tudy cesta nevede!". (19.08.2008)

NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu. (26.05.2012)

Film je podobný některým Vonnegutovým knihám a taky je důkazem, že je zfilmovat nelze. Podařilo by se to možná lépe, kdyby se režisérské stoličky chopil někdo od přírody šílený - třeba Lynch, nebo třeba Cronenberg, pak by se zřejmě na to dalo dívat. Ale takhle vznikla naprostá šílenost skoro bez hlavy a paty, pro normálního diváka neznalého Vonneguta nekoukatelné. A nezachrání to ani skvělé hláška zneuznalého spisovatele Kilgora Trouta. Ale člověk by si to asi měl raději přečíst, protože ty knihy jsou skvělá zábava. (16.05.2005)