Bankéř

Podle hesla „Můžeš žrát, ale nesmíš mlaskat.“ Kdyby chlapi necukli a nedali primitivní bělobě banku, bylo by dobře na věky věků, amen. Že to byl sociální projekt, na podporu černé obce, nebaštím, šlo o prachy a chlapci se strategicky sekli. Nic víc, nic méně, protlačení aktuálních nálad okaté. Přesto výborný film, pohodově laděný, který nás sympaticky i za cenu zřejmých klišé, přesto příjemně seznamuje nejen s realitní problematikou amerických šedesátek. V úvodu jsem tušila další monotematickou záležitost, kdy si takřka nejpočetnější menšina, pojede svůj bluesový evergreen, kterak se o ně zbytek ošklivého světa nechce se vším všudy postarat, odmítá jejich absolutní kvality, proto nezbývá než dělat výtržnosti, bordel, rabovat, fetovat, přepadávat, ždímat systém a podobně, je do toho opřená, že výrazná část této party kvůli vyššímu poslání nemá čas chodit do školy nebo snad dokonce do fachy, ale ne. Spletla jsem se. Dostalo se mi precizně řemeslně vypiplaného, inteligentního, vkusného filmu, který zcela neagresivně zaujal a líbil se od A-Z. Je perfektně napsaný i zahraný, kvalitní retro s úsměvnou, přesto logickou pointou, protože proč by dva chytří černí kluci nemohli podnikat a zaměstnat bílého sice papouška, nicméně stále jako troky tupého ambiciózního blba. Sympaticky znázorněné sociální bolesti Afroameričanů v letech, kdy to věru neměli snadné, byť byli pracovití, vzdělaní a slušní, pokud měl kdosi mozek, ambice, plány, stejně utřel a hlavou zeď neprorazíš, což je skutečně maras všech marasů a posuny v tomto směru vítám. Omezení, která jim systém kladl byla naprosto nepřijatelná, v určitých formách jsou zakořeněná v jižanských oblastech dosud. V TOP restauraci kousek od Naples na Fl., tě člověk tmavé pleti obsluhovat nebude. Nesmí. Najdeš ho u dřezu. Skvělé dialogové party, zejména Samuel sypal trefná moudra, tesat je. Navíc scénáristé moudře neopomenuli naťuknout ani věc zásadní- chování. Vystupování a první dojem, který Garret na okolí dělá. A jak si na tom zakládá. Je zřejmé, že na sobě musel makat. A o tom to je. O tom to přesně je i v současnosti. Chování. Čili na jedné straně rovná práva, příležitosti, ohodnocení, zároveň rovné povinnosti, dodržování pravidel, zodpovědnost a pak budeme moci svět označit za férově uspořádaný. Ovšem odchylky stále budou, neboť stačí si zajít do hospody mezi Horní a Dolní kdesi na Kokořínsku a názorně zakusíme, co se asi tak semele. Tohle bude vždycky. Říká se tomu předsudky. Každopádně žádná diskriminace jen tak od oka do civilizovaného světa nepatří. Ani bordeláři, závodní celoživotní povaleči, uvřeštění anarchističtí hulváti, těžící z prostého faktu, že z jejich zfetovaného ksichtu a nože v ruce jde strach, kteří nežijí v Nigeru, zemi nejchudší z nejchudších, bez osvěty a základního vzdělání, nýbrž ve Státech, přesto jim stále nedošla základní matematika: nerobím- nemám co do hrnce- nemám zdravotní pojištění- nebydlím- fet a chlast něco stojí- proto si nenasekám čtyři až šest dětí. Chyba lávky. Došla. Ale proč ne, že jo? Nasekám a kolotoč se roztáčí dál. Hladové, fetující nebo na alkoholu závislé děti chtějí také své místo na slunci, kradou, přepadávají, škola- haha, dospívají a jedeme pěkně dál. Známe. Říká se tomu špatná zkušenost. A bohužel ti schopní si toto stigma s sebou táhnou jako balvan a ti chytří dobře vědí, že tady musí makat víc, než jiní, aby se prosadili. Nespravedlivé, ale je to tak. V současnosti se tlačí na přistoupení na hru ulicových revolucionářů a kamerových klekačů. Že prý pak bude svět lepší a oni nám ukáží, jak na to. My na oplátku ukážeme, jak jsme morálně vyspělí, kultivovaní a laskaví, zalezeme se stydět za racionální, realistické názory do kanálu, kam za námi nahážou vinný nevinný prostěradla a svět se změní k obrazu jejich, protože tak to bude správné. Inu, nejsem si úplně jistá, zda tyto neomarxistické paušalizované žvásty a následný sešup dolů, protože nahoru bychom to museli tahat my a to se po nás důrazně nechce, nebudou cestou k Boschově Zahradě pozemských rozkoší, ale tak kdo chce kam.. Také proto Bankéře chválím! Líbí se mi kladení důrazu na pracovitost, kultivovanost, fandím lidem, kteří něco umí nebo vykazují snahu, těmto brány naprosto dokořán, klobouček a zasloužené prachy a úspěch. Ovšem tančit kolem barelů se zapálenou naftou s většinovou částí menšiny do budoucna odmítám. Jelikož jsem mívala tu čest pozorovat roky z oken či z chůze po stejném chodníku. Spíš bych poskytla prachy na medicínskou studii, jakým způsobem a v jakém sociologickém a demografickém rozsahu si poničila játra antikoncepcí veškerá zodpovědná děvčata všehomíra a sofistikovanému závěru, proč tomu tak asi je. Ale nene, toto by bylo z balíku nepřípustného sociálního inženýrství, na to se musí rafinovaněji. Stačí poskytnout zbraně, drogy, přihodit pocit naděje, že každý může všechno, k tomu zástupy nedomrlých naivních snílků narozených kolem milénia, kteří ví kulové o životě, hladu, bídě, válce, totalitních manipulacích, o flákotě na talíři, zaměstnání, rodinných povinnostech, starají se o své avokádové bio latté a filosofují o nudě všedního dne, přemnožení planety lidmi, adorování slepic a toulavých nevykastrovaných koček, aniž by vnímali kontext, však tito zaboxují za zelené populistické cokoli a všechno se to pořeší jedna socialistická báseň, že ano. Čili nebojme se toho, pryč s hodnotami a vítejme v jednadvacátém století! Film je místy pomalejší, z mého pohledu mu to neuškodilo. (10.05.2021) (méně) (více)