Candyman

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman... Není to o tom, že bych byl srab, jen se mi nechce uklízet koupelna.. Městská legenda o medáčkovy s hákem, bezútěšné ghetto pod mrakodrapem Sears Tower, v němž graffiti představují jizvy historie, plno úžasných záběrů z „včelí“ perspektivy, démonický T.Todd v období, kdy ještě nemusel nosit podprsenku, V.Madsen, která ji zase často sundává, hudba Glasse, pumpující do atmosféry rychleschnoucí betonovou směs a skvostný závěr s předáním jednoho zahnutého štafetového kolíku. Objektivita stranou, pověst má cenu, jen pokud trvá… (30.10.2013)

V letech, kdy se smrt celého jednoho filmového žánru očekávala každým dnem, přišel jakýsi Bernard Rose, v ruce držel kýbl s živou vodou a natočil Candymana. Vše podstatné již ve svém komentáři napsal Mr.Apache, já bych jen doplnil, že svou ruku k dílu a to způsobem zásadním přiložili také Anthony B. Richmond (kamera) a Philip Glass (hudba)-zvrhlá krása geometrického uspořádání betonových staveb viděná z ptačí perspektivy za zvuků Glassovy minimalistické hudby spolehlivě přebijí i hlušší místa filmu. Syrový, mrazivý, originální a vizuálně mimořádně nápaditý horror, ve své kategorii dodnes jedna z neoddiskutovatelných špiček. (21.01.2007)

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

Film, ktorý neskutočne dobre pracuje s atmosférou. Tie zábery z vtáčej perspektívy na betónovú džungľu v sprievode Glassovej hudby sú zimomriavkové a efektné. Candyman je skvelou ukážkou spracovania Urban Legend. Prvá polovica je len akási šuškanda, kedy spolu s hrdinkou skúmame mýtus o ktorom máme svoje pochybnosti. Až v druhej polovici sa naplno ukážu všetky aspekty tejto prapodivnej legendy a postavy sú odrazu vhodné do kolotoča udalostí, aké nie sú schopné zastaviť. Má to logické kauzality a nebojí sa to ísť aj do riadnych krvavostí. Zároveň je to citlivé a ku koncu aj zvláštne uspokojivé. Myslím, že si tú Bakerovú poviedku vyhľadám. Nechýbalo málo k dokonalosti. Veľmi podarená chuťovka ukazujúca, že kedysi sa to dalo robiť dobre aj bez hlúpeho digitálu. (10.08.2021)

Celé je to takové schizoidní a do toho ta paneláková ghetto atmosféra a působivá hudba. Inu čekal jsem rutinní vyvražďovačku a dostal jsem originální horor. Tyhle mýty, pověsti a urban legends opravdu mají sílu a myslím že každý má v okolí svého bydliště nějakou děsivou storku či strašidelnej dům nebo něco na ten způsob. Finální scéna, když jde ghetto uctít oběť a vlastně ti jedinní chápou, co se doopravdy stalo se mi opravdu líbila. Někdy, když nejste "zdejší" pochopíte hovno. A teď přestanu s blábolením a napíšu že Tony Todd byl cool a krvavost taková nepříjemná, jelikož nebyla přehnaná, ale už zase ne decentní. Poprvé jsem zaregistroval Virginii Madsen a zahrála to uspokojivě. (05.06.2008)