Láska pod kapotou

Jsem rád, že "K oblakům vzhlížíme" má dalšího dokumentárního souputníka a zase to dopadlo na poměry české tvorby výborně. Znovu se ukazuje, že český dokument přeci jen v tomhle soc stavu filmové tvorby dokáže udělat, na rozdíl od filmů, dobrou podívanou. V přímém zápasu dokumentů o životě budget petrollheadů však první jmenovaný o trochu vítězí. To však neznamená, že by Láska pod kapotou nějak extra zklamala. (02.04.2022)

Trochu víc než variace na oblíbené téma: Kdo může za můj podělanej život. Jarda chce tvořit něco pozitivního a neutopit se v alkoholu jako táta. Výborně zpracovaný dokument, který dává zapomenout na suchopárnost a působí jako kompletně hraný film. Divák může vstoupit do Jardova světa, do světa někoho, kdo se rozkmotřil s rodinou, protože nejspíš obě strany se zabejčili natolik, že zadupali do země možnost dohody a teď se vláčí po soudech. Přitom na jedné straně, on by stál o hezké vztahy, ale nedokáže překročit svůj horizont. Jak to bylo doopravdy s údajně ukradeným autem těžko říct. Každopádně Jarda neustupuje a pere se nejspíš celkem zbytečně. Uzavírá si tím víru v budoucnost, protože líp už podle něj bylo. Na konci smutná pachuť z toho, že na takto zacyklených lidech si živí kariéru ti, kdo dokážou najít zástupné viníky – viz popěvek od Ortelu. Podobně i Jardova matka – syn nemohl za komunistů na obor, který ho strašně lákal, páč neměl správný původ, ale stejně bylo za komunistů líp. (01.09.2021)

rozhodně zajímavý dokument o kterém moc nevím co si myslet. Jarda je totiž hodně zvláštní člověk, který zkraje působí spíš jako bizarní figurka, abychom následně zjistili, že je to vlastně snílek kterému dával (a stále dává) život solidní kouř a i když se snaží hledat radost v závodění - které ovšem nemůže provozovat sám,takže si svoje sny projektuje do svojí partnerky -  tak ta "výhra" kterou by tolik potřeboval nepřichází.Je jednoduché se mu smát a onálepkovat ho štítkem spodiny z okraje společnosti a vzhledem k jeho vystupování a některým názorům je docela těžké s ním naplno soucítit, ovšem realita je taková, že lidí jako Jarda jsou tisíce a i když to Remo neříká na plnou hubu je tu náznak přesahu a ukázka toho proč tu jsou určité společenské frakce plné podobných Jardů.Opět se to ovšem hodnotí celkem těžko, protože příběh tohoto Jardy je tu jen nastíněn bez hlubšího vhledu a je těžké určit do jaké míry si za věci může sám a do jaké míry byl opravdu sežvýkán okolnostmi které nebyl schopen ovlivnit...70% (13.06.2022)

Byli jsme v kině dohromady tři, ale tenhle snímek by měl vidět každý. Dokument, který si svou stavbou, dramaturgií, střihem a hudbou nezadá s hranými filmy. Portrét stárnoucího bílého muže, proti kterému se všichni spikli — vlastní děti, bývalá žena, soudy, úředníci i Pražáci. Jediná meta, kterou ve svém životě má, je postavit závodní vůz, se kterým by jezdil a vyhrával rally. Bohužel je ale součástí celosvětového spiknutí i skutečnost, že má Jaroslav vysoký tlak a problémy se středním uchem, a tak sám nemůže závodit. Proto se nástrojem jeho pofidérních vizí stává přítelkyně Jitka, která trpělivě a zřejmě i láskyplně závodí místo Jardy, ačkoliv opravdové pocity štěstí zřejmě zažívá při úplně jiné zábavě, než jsou karamboly na blátivých tratích. A i když sám Jaroslav uznává, že se jeho život podobá donkichotskému boji s větrnými mlýny, znovu a znovu se vydává do zbytečných bitev a jako Fénix každý den povstává z popela, aby posté svařil karoserii auta a snil o vítězství svého vraku na dalších bezvýznamných regionálních závodech. Hrdinovo pinožení nelibě nese a většinou břitce komentuje jeho matka, ale podobně jako Jardova životní družka či všudypřítomné mouchy nakonec tvoří spíše jen stafáž k bolestínským promluvám zraněného automobilisty, který se zlobí na celý svět, ale nezmůže se na víc než plané spílání ostatním účastníkům silničního provozu. Nadupaný film plný kontrastů, emocí, humoru, akce i existenciální trýzně. (03.10.2021)

Vždycky považuji za příjemný divácký zážitek, když něco rozkoukám s nulovým očekáváním a pak o tom dva týdny vyprávím, v tomto případě na to vzpomínám i po půl roce. Láska pod kapotou je mimořádně dobře natočený dokument. Závodění je zábavnější než v Rychle a zběsile (Jitka válí), protože je reálné a bolí každý ohnutý plech, který bude nutné zase spravit. Jaroslav má obrovskou duši, do které se vejde víc, než by předsudky dovolovaly. A jeho interakce s maminkou a rodinou si nezadá s Dědictvím od Věry Chytilové. Až na ty chybějící miliony :) Pěkná sonda někam, kam nezavítáme každý den a je to pohodová zábava, u které se dobře přemýšlí o tom, kde kdo vlastně v životě jsme ukotvení a jak s tím umíme žít. (10.12.2021)