Pohádky z mechu a kapradí

Podobně jako u Rákosníka musím poznamenat, že vhodnost označení tohoto projektu jako ,,pro děti" je přinejmenším sporná. Faktem je, že na rozdíl od žlutozeleného velkopěstitele marihuany zde hlas koresponduje s předávanou hodnotou, tedy vyzdvižením poklidného soužití gejů. Ovšem když už tvůrci chtěli dosáhnout v očích pididiváků takového cíle, měli snad upozadit sexuální motiv! Křemel s Vošomurem sice po většinu epizod neinklinují k mimopartnerským stykům (patrně proto, že pařez je situován na dosti opuštěném místě), ovšem to, že po celý den neopustí svůj postelový úbor, dává dětem jasnou zprávu o jejich fixaci na noční aktivity. S přimhouřením mých křesťanských brejlidel mohu seriál doporučit, ovšem pouze pro starší osmnácti let, zároveň však před bohem sezdané jedince. Jedinou výjimku mohou býti řádně poučení chlapci, kteří poctivě a se zápalem ministrantují, jsou tedy pod bedlivým dohledem statného faráře. (18.04.2012)

Večerníčková ultraklasika s dabingem oscilujícím mezi mutujícím trpaslíkem a nachlazeným vokálistou kapely Obituary. Když dnes vidím Animáček s epileptickými Pokemóny a Klubem štětek Winx, zůstává jen stesk, že nikdy se nevrátí, pohádka mládí.. Vždycky mě však zajímaly dvě věci. Proč ti dva bydleli v bungalovu postaveném dřevorubci, když se mohli přestěhovat do výškového domu stromové konstrukce a hlavně, jaký byl mezi nimi vztah? Sourozenecký? Přátelský? Nebo snad za tím bylo něco víc? Některé názvy dílů tomu napovídaly (Jak Křemílek a Vochomůrka nevěděli, co se děje, Jak Křemílek a Vochomůrka udělali obrovi píšťalku, či Kterak pudrovali jahody) a přiznávám se, že díl "Jak si Křemílek a Vochomůrka ani nelízli povidel" jsem si z důvodu předpokládaného explicitně-závadného obsahu raději úplně zakázal.. (03.05.2012)

Křemílek a Vochomůrka nikdy nepatřili k mým oblíbeným večerníčkům. Proto nepřidám ke svému hodnocení ani špetku sentimentu. Nelíbila se mi moc animace, ani hlas Jiřiny Bohdalové a vůbec celkově to na mě působilo spíše tísnivým dojmem. Jako u jednoho z mála našich „klasických“ večerníčků to ani nemám chuť pouštět svým dětem… slabší tři hvězdy. (03.02.2021)

Pokud lze, trávívám přelom roku v kavárně Malá ryba. Jednou se nad ránem dostavila asi pětičlenná mezinárodní skupina mladých hudebníků. Šli ze štace a tady začali hrát jen tak, k nemalé radosti všech přítomných. Zlatým hřebem bylo, když dva z nich, Češi, houslista a pozounér, rozjeli znělku Křemílka a Vochomůrky. Byl jsem v nebi. (29.01.2012)

Poté, co jsem zhlédl Jak Křemílek a Vochomůrka zabloudili v bedlovém lese, jsem měl v noci děsivé sny... A jak se mnou zamávalo jejich setkání s drakem, to tu raději ani nebudu popisovat... Ano, tihle dva chlapíci z pařezové chaloupky byli kdysi jedni z mých prvních opravdových hrdinů a dodnes u mne stojí ještě výš, než slavný Rumcajs. A po grafické stránce je tenhle večerníček vrchol, který nikdy nebyl překonán. (22.10.2011)