La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (59)
Celkové vyznenie Renoirovho La Règle du Jeu dosahuje majstrovských výšin. Režisér si božsky poradil s obtiažnou problematikou spoločenskej satiry, nastolil široké spektrum konfliktov medzi spoločenskou smotánkou a rovnako ako napríklad vo Felliniho 8 1/2 v úzkych priestoroch dokázal pomocou čiernobielej optiky "atmosférizovať bludisko" nedoriešených sporov, kde aj po niekoľkonásobnom prezretí budem schopný vstrebať nové skutočnosti. Ľudia sa správajú rovnako cynicky, rovnako klamú, zabíjajú, zvádzajú, masírujú ego, potrebujú pociťovať vlastnú kontrolu situácie... a pokiaľ to nie je všetko moc okaté, ani si tie zverstvá nevšimnú... ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. "Pravidla hry" se objevují každých deset let v anketě časopisu Sight and Sound o nejlepší filmy historie a to vždy v první trojce. ()
Po technické stránce mě dílo velmi mile překvapilo, bohužel méně se mi líbil příběh. Dlouho to byl takový spíš nic neříkající pohodový film, který obsahoval, až na sem tam nějakou trefnou hlášku, po hříchu málo humoru a na drama to dlouho taky rozhodně nevypadalo. Pak najednou přišla fraška, s minimem úsměvných momentů připomínající spíše grotesku a pak pro změnu prásk, film nečekaně zvážněl (a to na vyrovnanosti snímku příliš nepřidalo). Jako satira kritizující zhýralou buržoazii to nebylo zase tak špatné, ale divák by se u toho musel více smát, nebo naopak by ho přitom mělo více mrazit, což se nepodařilo ani v jednom případě, takže celkově pouze lepší 3*. ()
0/10 Des bes - jak nesnasim prvorepublikove salonni filmy ceskoslovenske, tak tento mezi ne opravdu squele zapadne. Celou dobu jsem cekal, ze se na scene objevi Oldrich Novy a nejakou ftipnou replikou vsechny utre. Nemuset to videt, tak se na to vy... Ad hodnoceni na teto strance - docela me zarazi rozpor mezi komentarem a hwezdickami u nekterych uzivatelu ()
Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (ČSFD)
- Snímek byl vedle filmu Občan Kane (1941) považován za předzvěst moderní kinematografie. (Hans.)
- Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)
Reklama