Stalinův státní pohřeb

,,Zemřel  největší génius lidstva soudruh Stalin. Veliký Stalin smazal národnostní rozpory naší země. Zemřel otec všech pracujících po celém světě.  Kdo není slepý vidí, že se naše Strana semkla a upevnila , v těchto těžkých dobách, ještě více než dříve, proti jakýmkoliv nepřátelským projevům.”  To úsečíček z projevů a chce se mi zvracet. Dokument dokáže otevřít oči a dokonale zde představí širokou Ruskou duši. Co se o ní dozvíme. Rusové musí mít svoji uctívanou svini. Je jedno jestli je to báťuška  Car, soudruh Lenin,Stalin, Brežněv nebo Putin. Je jim jedno kolik nechá hlava pomazaná pobít lidí v lágrech, umřít hladomorem.Je jim jedno, že se bojí svobodně myslet natož mluvit.  Hlavně když JE a vede je k Velkým zítřkům, věří mu na život a na smrt a je jim dobře na duši. Demokracii se prostě v Rusku nikdy dařit nebude. (16.03.2024)

Zpočátku si lze prohlédnout všechny světové komunistické vůdce, co se tam sjeli a také vůdce sovětské. Mezi těmi, kdo měli projev z ochozu mausolea je intrikán Berija, ten s lesknoucími se sklíčky brýlí. Ostatně ten Stalina údajně odpravil. Škoda, že v dokumentu není uvedeno, že během pohřbu byly ušlapány stovky lidí, viz: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stalinovu-rakev-chteli-videt-vsichni-vzpomina-pametnik-ktery/r~32116836032d11e78af8002590604f2e/ (06.09.2020)

Zde půjdu proti proudu. Čekal jsem od dvě a čtvrt hodiny dlouhého dokumentu mnohé. Upřímně řečeno se nám ale nejvíce dostalo, krom sáhodlouhého žvanění sovětských představitelů buď na samotném pohřbu nebo do tlampačů, pohledů na tisíce a tisíce lidí, mířících k tělu Josifa Vissarionoviče Stalina. My sami jsme Stalina zahlédli jen v úvodu a pouze na chvíli. Ty zajímavější momenty se mísily s pořád dokola se opakujícími tytéž záběry, které jsme viděli už stokrát. Jen se měnily obličeje, jinak šlo pořád o totéž. A to je ve více než dvě hodiny dlouhém dokumentu trochu problém. (04.11.2021)

Nikdy bych neřekl, že vydržím sledovat oficiální zpravodajství z pohřbu více než dvě hodiny a nebudu se vůbec nudit. 1)  Síla dokumentu je ve velmi přesvědčivém zachycení atmosféry stalinské propagandy. Podobné záběry jsou dnes k vidění snad jen ze severní Korey._____ 2)  Dokument není žádnou propagací diktatury. Argument, že človek s trochu pomýleným myslením môže pri tých ódach začať diktátora obdivovať (Autogram***), je lichý. Stejně bychom mohli zakázat používat nůž, protože jím lze i vraždit._____ 3)  Působivost díla umocňuje zvukový doprovod - hudba, oznámení i verše. Rovněž kombinace černobílých a barevných záběrů na stejná místa očividně z různých zdrojů umocňuje celkový dojem. 4)  Vidíme dobovou Moskvu s Rudým náměstím pečlivě očištěným od sněhu a další sovětská města, dobové oblečení a chování lidí (ti ušlapaní na Трубной площади i jinde při návalu bědujících vidět nejsou). Dojem zvyšují plačící ženy, občas i muži._____ 5)  Před uložením do mauzolea mluvili Malenkov (na dva příští roky Stalinův nástupce v úřadě premiéra), Berija (ještě v roce 1953 bude popraven) a Molotov (bude vyloučen z KSSS v roce 1961, o 23 let pozdějí pak bude slavnostně rehabilitován). Řečníky uváděl Chruščov (budoucí šéf strany a státu)._____ 6)  Rovněž příchozí delegace socialistických zemí a komunistických stran z dalších zemí stojí za zmínku. Hned první ve filmu je Gottwald, který na záběrech působí jako špatně vyspalý nevrlý mafiánský šéf._____ 7)  Rakev byla vystavena tři dny ve Sloupové síni Domu odborů a pak tělo uložili do Leninova mauzolea. V roce 1961 ho přemístili na pohřebiště u Kremelské zdi. Спи мой сынчок родной..._____ 8)  Film mi přijde zbytečně dlouhý a repetitivní, hodina by stačila._____ 9)  54letý Sergej Loznica se narodil v Bělorusku, vyrůstal ale na Ukrajině a od svých 37 let (2001) žije v Německu._____ 10)  Snímek získal cenu Vavřínová větev - Лавровая ветвь - na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Artdokfest v Moskvě v roce 2019._____ 11)  Pěkné barevné fotografie z pohřbu, z Moskvy i SSSR od amerického diplomata pěkně dokreslují atmosféru doby._____ 12)  Podle titulků byl film vyroben v roce 2018. (22.03.2023)

Koncept dvě a čtvrt hodiny dlouhého střihového dokumentu je prostý – pomocí oficiálních vládních záběrů a bez mimoobrazového komentáře nebo hudby rekonstruuje dění v Sovětském svazu během čtyř dnů po smrti Stalina. Kvalitně zrestaurované archivní materiály, původně sloužící komunistické propagandě, ovšem Loznica využívá k tomu, aby zvýraznil absurditu a rozkryl prázdnotu kultu osobnosti. Vrstevnatý zvukový design a opakování obsahově podobných záběrů ukazují, do jaké míry bylo uctívání vůdce založené na mechanické reprodukci nicneříkajících symbolů a emblémů stalinistické ikonografie. 90% (10.11.2020)