John Wick: Kapitola 4

Sice jsem se v komentáři na trojku zařeknul, že už s touhle sérií nechci mít nic společnýho, ale zvědavost mě nakonec přeci jenom přemohla i když v kině bych to asi nedal. Co to vytahuje oproti předchozímu dílu jsou lepší akční scény a moji oblíbenci Donnie Yen a Scott Adkins, ale proč to proboha má 169 minut? To je dneska novej trend ve filmových blockbusterech či co? No průměr pro tentokrát dám.55% (16.05.2023)

Kapitola 4 je v akčních scénách ještě spektakulárnější a celkově monstróznější než předchozí díl (a to už je co říct). Ve třech monumentálních setech (hotel v Japonsku, noční klub v Německu, ulice Paříže) Stahelski se svým týmem geniálních choreografů a všehoschopných kaskadérů předvádějí vysokou školu akčního řemesla a servírují divákům (další) strhující kombinace úchvatných kontaktních soubojů, masivních videoherních přestřelek (záběr zvrchu je vyloženě lahůdkový) a divokých honiček. Minimálně stejně mě ale film dostal i skvostným castingem, prací s postavami a hlavně neokázalým 'john-wooovským' pojetím, kdy musí hrdina čelit kromě armády bezejmenných (v jednom případě dokonce doslova) vrahounů  také svému dávnému příteli. Právě díky skvěle zkonstruovanému vztahu Wicka s Cainem (Donnie Yen je pro mě hlavní hvězdou filmu), jejichž společné scény nenásilně generují silné emoce (posezení v kostele je okouzlující), si mě tahle velkolepá a audiovizuálně omamná řežba natolik získala. Kdyby tvůrci některé akční scény bezdůvodně tolik nenatahovali a nedováděli místy do absurdna Wickovu nepřemožitelnost a nezničitelnost, bylo by to dokonalé. 85 % (26.08.2023)

Jak mi udělala radost trojka, tak tady jsem seděl bez reakce. Je to opět stylová akce na stejný ražení, jenže tentokrát obsahově prázdná, studená a monotónní, bez vzrušivých postav (Scott Adkins budiž výjimkou) a lidsky smysluplných řečí. Ve finále příliš úmorný, vlastně mi to přišlo jako komplet vygenerovaný umělou inteligencí - příhodně pro aktuální OpenAI dění… (23.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)

Nejlepší akční série všech dob. Teď už je to zkrátka jasné. A že čtvrtá kapitola trvá skoro tři hodiny? Aby ne, když má každá akční scéna asi tak třicet minut :) Jenže jaké akční scény to jsou! Něco takového jsem ještě vážně neviděl, natož v kině, a myslím, že už ani neuvidím, pokud tedy nevznikne Kapitola 5. Chad Stahelski využívá všechno, co sebe i Johna Wicka naučil v předchozích dílech, a staví mu do cesty nové překážky a nutí ho hledat nová řešení. Ze všeho nejdůležitější ale je, že příběh, který ta strašlivě groteskní jatka spojuje, není vůbec hloupý. Úvodní citace Lawrence z Arábie je sice spíše takový vtípek, ale po chvíli přijdou na řadu "leoneovské" hodinky s hracím strojkem a tušení, že ačkoliv budou padouši zase umírat po stovkách, nakonec půjde o westernový duel jednoho proti jednomu. John Wick se k němu propracuje bondovsky světoběžným způsobem a v zajímavé společnosti zabijáků, kteří mu sice jdou po krku, ale jsou tak skvěle napsaní a motivovaní, že vlastně fandíte i jim. Příběh totiž klade velký důraz na různé podoby přátelství, a to já mám rád. A jestli tímhle filmem Wickova cesta končí, lepší konec si nemohl přát. (09.04.2023)