Konformista

Konformista je moje štvrté stretnutie s Bertollucim a znova nedokážem jeho film ohodnotiť ako pozitívny, resp. zábavný. Určite to nebolo ani jeho zámerom, ale taký Trier je tým lepší, čím je depresívnejší. Najzaujímavejšie bolo pre mňa zobrazenie monumentálnej fašistickej architektúry. Tá je, aj napriek množstvom filmov s danou tématikou, dosť opomínaná. Konformistovi nie je čo vyčítať, je natočený maximálne detailne, až dokonale, takže jeho hodnotenie vyplýva čisto z emocionálneho pocitu. No jednoducho nemám rád, keď sú vo filmoch vraždené krásne ženy...VIDENÉ ZNOVA: Práve zdanlivá odťažitosť a precízne vybudovaná chladná atmosféra je to, prečo je Konformista po emocionálnej stránke tak silný. Jeho postavy vďaka hercom a scenáru tožiž žijú a prežívajú intenzívne svoju dobu. Že bolo najjednoduchšie byť konformistom, vieme dobre aj z histórie Slovenského štátu. (18.05.2012)

Kamera a farebnosť vťahujú do deja. To je obrovské pozitívum. Storaro sa hrá s farbami, s atmosférou a vytvára pôsobivé vizuálne dielo. Bertolucci ešte nie taký silný v rámci výpovednej hodnoty, ale rozhodne s ňou v niektorých scénach koketuje. Viacej ako o význam mi v tomto filme lahodili kompozičné a režijne nápady. Bohužiaľ téma si aj vďaka hlavnej postave Trintignanta, ktorý mi vždy prišiel nesympatický, nevyslúžila takú pozornosť, aby som sa nad morálnymi otázkami mohol zamyslieť. Je to jeden z tých filmov, ktoré vznikli z nutnosti vyjadrenia sa k problematike fašizmu ako takého. A majú aj formálnu a historickú hodnotu. Ale ako divák, ktorý prahne po príbehu by som sa k tomuto filmu už asi nevrátil. Bertolucci má lepšie filmy. Aj také čo sa venujú podobnej tématike. (11.07.2018)

Mozaikovitě sledujeme stopu politického chameleóna, jehož schopnost dokonalé asimilace neplyne z vlastního přesvědčení ani obohacení, nýbrž ze strachu a zbabělosti. Údajné sémě, kořenící v traumatické příhodě v dětství je jen laciná zástěrka pro vrozenou ubohost charakteru. Tento příkladný konformista si to mašíruje přes mrtvoly dál a dál a hravě se přizpůsobuje těm, kteří zrovna drží opratě moci. Nalézá v tom jakési životní poslání, ale zároveň si uvědomuje, že se pomalu propadá do duševní izolace, neschopný pocítit lásku nebo štěstí. Zato já jsem pocítila zcela zřetelně, že mě mnohem více než osud toho podlého křiváka zaujaly virtuózní obrazové kompozice, zachycené mistrovskou kamerou Vittoria Storaro. Ostatně jako tomu bylo u většiny Bertolucciho filmů. (19.05.2012)

Začněme pozitivně.Bertolucci je bezesporu mistr obrazových kompozic a nemálo obrazů v Konformistoviu jednoduše bere dech.Dále se mi líbila rozporuplná povaha hlavního hrdiny,příběh o jeho snaze zapadnout do životního stereotypu,i když k tomu evidentně není předurčen a jeho morální dilemata,která jsou prodávána ve skutečně působivých scénách.Můj problém s filmem spočívá zejména v tom,že si až příliš vypomáhá frustrujícími dějovými zkratkami a kvůli jeho zmatené a roztříštěné vyprávěcí struktuře se mi několikrát stalo,že jsem nechápal,co se v určité scéně děje,proč se to děje a jak došlo k tomu,že se to děje.Stejně tak mi vadí,že film se rozpíná do mnoha směrů jak myšlenkově,tak ve snaze zachytit život hlavního protagonisty,aby pak zdaleka ne všechny linie dostaly uspokojivou katarzi a obhájily tak své místo v ději.Těsně po skončení filmu jsem jím byl,proč to nepřiznat,spíše znechucený a na alespoň částečné docenění jeho četných kladů jsem se musel vyspat.Rozhodně bych Konformistovi nechtěl upírat jeho zvláštní působivost a myšlenkovou vtíravost,díky které jej člověk rozhodně hned nedostane z hlavy.Dané téma člověka,ve kterém se sváří tolik protikladných pocitů a jeho vnitřní boj,se ale podle mého názoru dalo ztvárnit ještě působivěji,méně roztahaně a s důslednějším důrazem na příběh samotný,nikoliv na jeho obrazovou a vyprávěcí strukturu. 60 % (21.10.2012)

Skvost talianskeho neorealizmu. Oko náročného diváka si zaiste všimne množstvo inovatívnych postupov použitia kamery, ako sú napríklad diagonálne zábery, horizont nula, vertikálny pohyb so strihom a prechodom do nasledujúcej scény. Trintignant sa blysol v úlohe schizofrenického konformistu. Na ktorú stranu sa vlastne prikláňa, už režisér ponecháva na divákovi. (13.03.2016)