Falcon a Winter Soldier

Politické podhoubí chvályhodně zakomponované, snaha otřást symbolem jménem Captain America a poukázat na jeho limity super. Jinak ale vlastně dost nanicovatá podívaná, která trestuhodně nevyužívá žánrový rámec buddy-movie, ve kterém měla být její síla, plus je často dost nanicovatě natočená, především ze střihu v akčních sekvencích bolí oči. WandaVision měla alespoň zezačátku odvahu jít neprošlapanou cestičkou. I když to nedotáhli do konce, dá se ocenit snaha. The Falcon and the Winter Soldier se chtějí vyjadřovat k palčivým problémům dneška skrze důsledky Endgame, bohužel ale mají v zádech pouze chaboučkou dějovou kostru, často jako ze seagalovského céčkového akčňáku. Což je smutné, protože Kapitánova trilogie docela funkčně ukázala, že společenský přesah, vysoké produkční hodnoty a na poměry marvelovek obstojně funkční scénář nejsou nedosažitelnou kombinací. 55 % (25.04.2021)

Jsem rozpolcená, protože jsem chtěla, aby mě to bavilo, a hlavní dva herci jsou skvělí, jsem ráda, že jejich postavy konečně dostaly nějakou hloubku, a jejich špičkování, spolu ještě s Baronem Zemo, nemělo chybu. Akorát v podstatě nevím, o čem to bylo, protože co se týče děje, tak mě to vůbec nebavilo. Zaujalo mě akorát, že tam byl očividný záporák, pak nový Captain America byl vlastně v podstatě villain, a pak se ukázal ještě celkový, skutečný padouch, který se vlastně neukázal. A taky mě bavilo sledovat záběry z Prahy. Příběhově to ale bylo slabé. (14.05.2021)

Promarněná šance. Jako fanoušek sólovek Kapitána Ameriky jsem po upoutávkách logicky doufal, že týmovka jeho dvou největších kumpánů se ponese ve stejném duchu. Jenže snaha je jedna věc a naprosto rutinní a chvílemi i dost utahaný výsledek věc druhá. Scénář pracuje s několika zajímavými motivy včetně rasismu i politické a společenské situace po probliknutí a sympaticky si hraje s hezky načrtnutými figurkami. Jenže režie a nakonec i scénář pracují s těmito proprietami zcela fádně, bez jiskry a výrazných překvapení. Režisérka Kari Skogland sice sem tam dokáže vykouzlit silnou či výraznou scénu, do atmosféry naspeedovaných akčních thrillerů s civilním a politickým nádechem dobrodružství Kapitána Ameriky má však novinka poměrně daleko. Místo toho nastupuje hodně utahané tempo s často zbytečnou dialogovou vatou. Scénář se pak tvůrcům postupně rozpadne pod rukama a všechna zmiňovaná témata dokážou proměnit jen v totálně nezajímavou zápletku okolo bandy aktivistů s jednou z nejotravnějších a nejnudnějších záporaček v historii MCU. Potenciál řady postav je nakonec solidně promrhán a nejzajímavější vývoj má postava Johna Walkera, jenž mě v druhé polovině série začal až překvapivě bavit. Falcon a Winter Soldier není špatným seriálem, má několik skvělých momentů, parádní herce. Při srovnání nejen s Kápovými filmy, ale i nedávnou WandaVision, však po scenáristické i režijní stránce seriál hodně pokulhává a potenciál projektu byl prostě někde jinde. (03.05.2021)

Těžké, těžké zklamání. Celé to působí jako fan fiction, chování není nijak provázané s vnitřní realitou toho světa, skutky nemají následky... Jako kdyby to vyráběla banda teenagerů bez supervize. Co na tom, že Anthony Mackie je na mém seznamu nejvíc hot Avengerů na vrchních pozicích a (že "Dancing Zemo" is now a thing) že Civil War Zemo byl podle mě nejlepší (nejchytřejší, nejsystematičtější a nejpochopitelnější) MCU záporák, stejně bolelo se na to dívat, když nic nedává smysl. (11.05.2021)

Kdyby se se mnou někdo chtěl hádat, že je seriálová zastávka oblíbených postav jen výplní, neměl bych moc argumentů, jak oponovat. Samovo popasování se s odkazem a možnou budoucností a naopak Buckyho drásavé vracení se do neveselé minulosti "jen" posouvá oba hrdiny tam, kde být mají a dává si s nimi právě takovou práci, jakou bych očekával a jakou bych si zároveň i přál. Děje se tak v až cynicky jednajícím politickém světě, kde není čas na nostalgii a dojemné vzpomínky. Show a štít musí jít dál, ať z toho pojde co a kdo chce. Scénář se navíc nebojí dotýkat společenských témat, na která v celovečerácích není dostatek času a kterých se dotknout je pořád ještě potřeba. Předkládá je naštěstí nevýchovným, ale příjemně konverzačním a přemýšlivým způsobem a právě to má největší zásluhu na extrémně pozitivních finálních dojmech. Tohle je daleko víc vlastní, do budoucnosti směřující krok, než jen povzdechnutí nad již jednou uzavřeným příběhem milovaného a nepřítomného člověka s hvězdami a pruhy na hrudi. A o tom, že Sebastian Stan už je "vyhraný" tak dokonale, že svoji roli v dobrém slova smyslu přerostl, se můžeme bavit zase někde jinde. (02.10.2023)