48 hodin v Paříži

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

Nejen velice dobrý thriller, ale také jeden z nejlepších Polanského filmů. Od počátku se buduje pěkně hutná atmosféra. Fordův hrdina neumí francouzsky, takže ve chvíli, kdy mu unesou ženu, stává se skutečným cizincem v cizí zemi. Naráží nejen na jazykovou bariéru, ale také na nedůvěru ze strany představitelů zákona. Polanski spíš než na nervy drásající scény sází na hrdinovu naprostou bezmoc, na jeho snahu, která se tak často zdá marná. Krásným příkladem je třeba scéna ze střechy, kdy padá dolů úplně všechno, dokonce i hrdinovy boty Za zmínku stojí i vtipná přítomnost Yvese Reniera v roli francouzské komisaře (jméno nemá, ale všichni si ho jistě domyslí V poslední třetině mohl film být o něco důraznější, více vygradovaný. To mu ale neubírá nic na onom kouzlu starých filmů, které se už dnes podaří vzkřísit málo komu. (13.08.2005)

Chtěl jsem se držet "gaudalinova" teorému, že by se Polanskému nemělo dávat méně než tři hvězdy, ale svědomí je svědomí. Polanskému zde chybí především invence, "polanskost" (stejně jako třeba u Rosemary's baby), zato je mistr koláže. Dokáže poskládat thrillerové prvky do obrazu, který může vypadat famózně, ale nakonec se přece jen rozpadá na známé a obehrané:  teď uklouzne na střeše. Jsem prostě na tento typ filmů příliš starý; nebo také příliš mladý! (10.06.2023)

Roman Polanski s Harrisonem Fordem nám dokázali, že za 48 hodin se v Paříži může stát skutečně hodně. Na filmu mi chybělo trochu více akce, ale vše zachraňuje Polanského výborná režie (Bez níž by film asi hodně utrpěl a i když nerad tahkle spekuluju, tak myslím, že je to tak), který dokázal vytvořit výbornou atmosféru plného napětí, díky níž musíte Fordovi celou dobu fandit. (11.12.2007)

Asi jedna z nejznámějších filmových antireklam na hlavní město Francie. Po zajímavém úvodu se ale dostaví opravdu hodně pomalé tempo vyprávění, hlavní hrdina se ve svém pátrání po manželce posouvá jen velmi drobnými krůčky a jeho společnice si nezískala moje sympatie. K tomuhle Fordovi se moc často vracet nebudu. (17.02.2020)