Dva muži a skříň

Milý filmeček o - o čem vlastně? Snad o nerozlučném přátelství dvou věčně nepochopených chlapíků a o krutosti okolního světa - a snad o něčem dočista jiném. Každopádně kamera je opravdu pěkná, hudba "sedí" a příběh tak nějak hezky pozvolna plyne - pro mě osobně jednoduše pohodové dílko - nic víc, nic míň. (18.11.2006)

Dva muži a skříň je alegorickou poezií filmového studenta Romana Polanskiho. Lehkonohé poetické osvěžení letního dne s rozvernou dychtivostí po životě tu využívá groteskový podklad figurální drobnokresby, základní kompoziční prvky cirkusové artistiky a žádostivé rozechvění niterných pocitů. Světy malé i velké plují městskou krajinou a nedokáží, dokonce za žádnou cenu ani nechtějí zabránit vzájemným střetům, či konfliktům rozdílného vnímání života. Z filmových postav zde zaujmou dva muži nesoucí dřevěnou šatní skříň (Jakub Goldberg a Henryk Kluba), vypečená partička chuligánů (Roman Polanski v čele, dále také Andrzej Kondratiuk a Stanisław Michalski), či dívka, unikající šťastnou náhodou obtěžování (Barbara Lass). Film Dva muži a skříň je hřejivou básní mladíka na jeho úplném počátku filmové kariéry. Poezie se nebojí povznést nad zemskou tíži, staví se do cesty každé fyzické odpovědi života, společně se sluncem si pohrává s obrazovým rozmístěním, tiše pláče nad lidskou zlobou a záští a zvědavě se rozhlíží po dosud neznámých mu možnostech. Velmi příjemná to poezie! (02.02.2020)

mladucky polanski ma v minirolicke clena agresivneho poulicneho gangu velmi pobavil :). inak spokojnost hlavne s kamerou, niektore zabery su krasne nasnimane a dbalo sa aj na rozne detaily (vysperkovane odrazy napriklad). polanski uz v mladom veku dokazuje, ze z neho vyrastie reziser prvotriedneho kalibru. slusna zalezitost. (21.12.2007)

Nezbývá než přitakat dwiemu a jeho komentáři. Polanského kraťas je naplněn - resp. bodá - svou zvláštní atmosférou. Na jedné straně je snímek z větší části podbarven pohodovou jazzovou/loungeovou hudbou. Stejně tak dva hlavní protagonisté jsou "od přírody" pohodáři a veselí freaci. Je pak až s podivem, že se ve svém okolí setkávají s tak podivnými týpky (vandalové, floutkové, opilci, vrah/zabiják etc.). U snímku DVA MUŽI A SKŘÍŇ musím zdůraznit jednu nespornou kvalitu: výbornou práci s obrazem - geniální kompozice obrazu, která by stejně tak dobře mohla fungovat i v případě jednotlivých statických snímků. Shrnuto a podtrženo: Snímek, u kterého nebudete příliš chápat a vědět, proč se co děje a proč jsou "lidé z okolí" takoví jací jsou. Snímek, který stojí za shlédnutí. (19.10.2005)

Jedna z Polanskiho prvotin pro mě sice není tolik uchvacující jako jeho pozdější celovečerní počiny, ani vizuálně a technicky elegantní jako krátkometrážní film Když padají andělé, ale i tak se jedná o velice příjemný snímek. Snímek, vypovídající o síle přátelství 2 zvláštních a veselých chlapíků, reprezentované jejich společným břemenem a poutem zároveň - skříní. Tu přinášejí v podstatě neznámo odkud, z nekonečných hlubin moře, představující možná jejich neznámou minulost a v podstatě i budoucnost, vzhledem k nepochopení a krutosti, s jakou se setkávají. Snímek dokonale ukazuje, že „jejich odlišnost“ je v dané společnosti nepřijatelná a naráží tedy v podstatě na jakési neprostupné mantinely, které nelze jen tak překonat, a to ani odchodem na opuštěné a zdánlivě klidné místo. (21.02.2011)