Režie:
Steven SpielbergScénář:
Tony KushnerKamera:
Janusz KamińskiHrají:
Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Ariana DeBose, Rita Moreno, Corey Stoll, Brian d'Arcy James, Maddie Ziegler, Mike Faist, Ana Isabelle (více)VOD (3)
Obsahy(2)
West Side Story vypráví klasický příběh o vášnivé rivalitě dvou pouličních gangů a romantické lásce dvou mladých lidí v prostředí New York City roku 1957. (Falcon)
Videa (3)
Recenze (184)
Nová Spielbergova verze dělá tomuto kultovnímu muzikálu (poprvé uvedenému roku 1957) čest, a to tím nejvyšším způsobem. Nejenže se svým předchůdcům vyrovná, ale legendární filmovou verzi z roku 1961 dokonce s přehledem překonává! A to je opravdu co říct. Nesmrtelné Bernsteinovy písně samozřejmě zůstávají, ale dá se říct, že vše ostatní bylo povýšeno o několik úrovní výše. Zaprvé se hodně zapracovalo na příběhu samotném - v jádru je to stále ten stejný muzikál, ale dějová linka dává větší smysl, sled událostí má větší logiku, jde to více do hloubky, a dokonce se pro diváka i o něco víc poodkrývá kontext celé situace (historie Upper West Side, obnova místní zástavby koncem 50. let a problematika rozporů mezi etniky). Oproti svému slavnému filmovému předchůdci je tato nová verze více příběhová, má více dialogů, které příběhu dodávají onu hloubku. Je to více filmové včetně zajímavé kamery a celkové vizuální poutavosti (plus barevné propracovanosti - barvy a barevné odlišení zde mají svůj smysl). Ač West Side Story z roku 1961 mohlo okouzlovat tanečními a pohybovými výkony, přece jenom mělo hodně divadelní scénografii a kulisy - místy to bylo obrazově dost statické. Ale to zdaleka není všechno, na čem Spielberg zapracoval. Obsazení je "vymazlené" natolik, že se z většiny obsadili nejen herci, kteří jsou herecky obzvlášť zdatní, ale kteří jsou mimořádně talentovaní i pěvecky a tanečně. Zatímco někdejší "Maria" svůj part ani sama nezpívala, mladičká Rachel Zegler, která je dost možná objev desetiletí, nechává diváka v úžasu při pohledu na její všestranný talent (a to ani nemluvě o její krásné tvářičce). Dále musím vyzdvihnout citlivé zpracování romantické linky, která je středobodem příběhu. Tím, že jsou postavy lépe prokreslené a na plátně se jim "přidalo" o trochu více společně stráveného času a dialogu, najednou jejich "láska na první pohled" přece jenom působí o něco víc reálně a uvěřitelně. Chci tím říct, že je sakra těžké už potolikáté zfilmovat ten "ohraný" příběh Romea a Julie, který všichni znají, způsobem, který dokáže dojmout a připoutat divákovu pozornost tak, že nedokáže odtrhnout oči. Ale Spielbergovi se to povedlo. Včetně toho, že v jeho nové verzi se dá napětí krájet - bitky působí mnohem nebezpečněji, více naturalisticky. Tak akorát, aby to stále zapadalo do muzikálu, ale aby zároveň divák trnul, co se stane. Je ještě mnoho krásných drobností, které bych mohla vyzdvihnout, ale abych to neprotahovala, shrnu to tak, že za mě jde o ryzí filmové umění - dojemné, poutavé, barevné, napínavé, emotivní, s krásnou hudbou a výbornými výkony. Je tam vše. A já jen marně hledám nějaký nedostatek. Vypadá to, že Spielberg myslel opravdu na všechno. A za to mu patří jedno obrovské BRAVOOO! s ovací ve stoje. Do nynějška jsem nebyla fanouškem West Side Story, ale právě jsem se jím stala. ~(5,0★)~ ()
Nádherne natočené, Spielberg by si z fleku zaslúžil oscara. Toho ale dostane Campionová, pretože jej film je nielen výborne natočený, ale aj relevantný pre dnešnú dobu. Spielberg (rovnako ako tento rok Joel Coen), natočil film pre seba, ktorý bude zaujímať jeho, filmových kritikov a fanúšikov originálu. A nikoho iného. Neviem si predstaviť, koho by dnes zaujal ktorýkoľvek song z West Side Story. A tak vznikol najväčší kasový prepadák jeho kariéry. Dúfam dostatočný odstrašujúci príklad nie pre tvorbu muzikálov, ale pre adaptovanie Shakespearea a ďalších mŕtvych látok a hudobných štýlov. Nechajte minulosť tak, alebo s ňou choďte do divadla. Tu máme 21. storočie. ()
Na muzikálové novince Stevena Spielberga West Side Story mě po první (a pravděpodobně ne poslední) návštěvě kina zaujala spousta věcí. Překvapivě ani ne z hlediska vyprávění, kdy Steven víceméně střídá perspektivy několika klíčových postav a subsvětů v jednoduché variaci na Romea a Julii. Napoprvé jsem si užíval spíše to, jakým způsobem je nakládáno s muzikálovou formou a jak se dociluje toho, aby hudební čísla jen neprotahovala stopáž a sloužila plynulému odvíjení příběhu. Značná část filmu užívá žánr muzikálu spíše jako zpestření a ozvláštnění nežli hlavní rámec, což poznáme hned v úžasné úvodní sekvenci, představující nehostinné newyorské ghetto a dvě znepřátelené party / subsvěty. Jen nenápadné bubnování a hvízdání vyvolává chytlavý rytmus, jemuž se přizpůsobuje i pohyb kamery a taneční choreografie. Ty nejsou opulentní a sebestředné, nýbrž promyšleně duplikují nějakou činnost či pohyb postav za nějakým cílem. V úvodu například aktéři skáčou na plot, sbíhají se ze všech stran a pouští se do pouliční potyčky, což se děje formou pečlivě inscenovaného tanečního čísla. V tomto ohledu je zajímavá také deklamovaná nestálost fikčního světa, kdy okolní prostředí evidentně neakceptuje, že se nachází uprostřed muzikálového příběhu s jeho vlastními pravidly. Herci tedy často blokují dopravu nebo se motají v cestě kolemjdoucím - Spielberg záměrně inscenuje více akcí v jednom záběru, aby ochránil od nudy a zívání ty diváky, kteří tanečním číslům a prozpěvování úplně neholdují. To se mění v prostřední romantické a melodramatické části, kdy se naopak hodně pozornosti soustředí na zpěv, prohlubující emoce a empatie. I tehdy nás ale scénář nenechává usnout a tvůrci si hlídají, aby texty písní nějak rozvíjely pocity postav, myšlenky o společenské disharmonii či další osobní motivace. Závěr pak od hudby zcela upouští a vše soustřeďuje na vyvrcholení příběhu tří romanticky propletených postav, které nenechá jedno oko suché… Pravda, třetí akt se zdlouhavým duetem titulních ženských hrdinek skřípe více, než bývám u Spielberga ochoten akceptovat, a odzbrojující vypravěčská kreativita pramení spíše v jednotlivých sekvencích nežli v lehce zdlouhavějším celku. Jenže těch obdivuhodných pozitiv, svádějících k další návštěvě kina, je přeci jen dostatek. Ony nejkreativnější pasáže jsou opět geniální - úvodní dlouhý záběr stoprocentně vtahující, setkání Tonyho a Marii kouzelné, jak to jen jde, a králem filmu je zhuštěné paralelní sbíhání k očekávané bitce dvou gangů. Tehdy Spielberg naplno ukazuje svou velikost a křížový střih mezi několika aktéry, jejichž rozdílné nálady a očekávání lehce splývají, je ukázkou filmařského mistrovství. A to se pochopitelně týká celé audiovizuální stránky, s níž si tvůrci nesmírně vyhráli - Kaminskiho kamera, střídající hladký pohyb při tanci a v interiérech s roztřeseností ve vypjatých scénách, úchvatné nasvícení a hra se stíny a také důraz na barevné spektrum, zřetelně oddělující oba znepřátelené subsvěty. Tolik líbivých a zajímavých podnětů nabízí každý rok stále méně filmů, a byť jsem letos některé velké hráče dosud neviděl (popřípadě nás čekají v případě Matrixu a novinky Paula Thomase Andersona), tak zde sebevědomě přivolávám minimálně čtyři Oscary (nejlepší film a režie velmi pravděpodobně, za kameru a kostýmy bych se vůbec nedivil a možná i za tu perfektní retro výpravu). Pokud můžete, jděte do kina - minimálně na intimnější randíčko snad neexistuje vhodnější a emocionálně všestrannější biják (i když to jako tradičně nemohu posoudit). 90 % () (méně) (více)
WSS mě neoslovilo na divadle, ani ve verzi ze šedesátek, čili hvězdičkovat nebudu. Dvě písničky jsou poslouchatelné, jinak archaické, přiblblé, furt dokola potyčky mezi umaštěnými portorikánci a dalšími, při nejlepším, dělnickými sráči, kvůli dvěma hrdličkám. Bazovo Rómeo a Júlie byla neporovnatelně lepší. Bordel v ulicích těchto čtvrtí jsem měla možnost vídat osobně, vystiženo velmi shovívavě, robit to nebude, ale do tance je tomu vždy a do toho láska, která mě nedokázala v tomto muzikálu oslovit v žádné verzi. Chápu, že si Spielberg plnil portfolio, aby tam měl kdejaký žánr a určitě odvedl mistrovskou práci, protože režie je kvalitní, taky kamera, výprava, hezké retro, i to hopsání v tělocvičně mělo fajn chorošku, pro mě je problém tento muzikál, jako takový, a co je podivné, jako absolutního perfekcionistu přes hudbu, mě nikdy neoslovila především hudba, což je v muzikálu dost krize. Zvláště pakliže mnozí hovoří o dílku světovém. Jedna María a America mi skutečně nestačí. Do kina by mě na to nedostal ani heverem a u bedny? Přeskákáno hrdě za půl hoďku, stařičká paní Rita je nejlepší, z mladých výrazný ani jeden, ušetřený čas investuji jinam. Co bych ale zmínila závěrem je fakt, že aktéři tančit a zpívat umějí, není to neposlouchatelná, falešná kravina, jako Bídníci nebo poslední Kocure, fanoušci předlohy si na svoje přijdou. Z mého pohledu obsah versus vizuál a technické zpracování- jeden z největších rozdílů vůbec. Škoda, že Steven tenhle svůj um nevrazil do adaptace nějaké výsostně skvělé knihy. ()
Spielberg mě ani na stará kolena nepřestává překvapovat...... Je úplně jedno, že teďka si vzal na paškál remake kultovního muzikálu 'West Side Story', protože jde o fenomenální modernizaci původní melodramatické látky, jež je hudební variací na Romea a Julii. Tahle verze je však oproti originálu z '61 mnohem inovativnější, zábavnější, realističtější, mistrovsky zrežírovaná a nasnímaná (kudos pro Janusze Kamińskiho) a je dokonalá snad ve všech svých složkách – ta choreografie, kamera anebo old-schoolová stylizace jsou topový! – díky čemuž je i mnohonásobně kvalitnější. No a okouzlující Rachel Zegler v roli Marie (vzhledem k tomu že jde o její herecký debut) předvádí famózní výkon, za nějž si zaslouží nejednu cenu. Jednotlivý bangery mi navíc budou znít v hlavě ještě dlouho. Přitom jde o klasickej romantickej příběh nešťastný lásky dvou mladých milenců – jenže protentokrát jsem z toho byl fakt naměkko, že i ten kýčovitej patos mi byl naprosto ukradenej.... Neskutečně nápaditej muzikál. Dík Špilbergu! ()
Galerie (68)
Photo © 20th Century Studios / Amblin Entertainment
Zajímavosti (12)
- Kvůli pandemii COVID-19 byl film odložen ze 17. prosince 2020 na 10. prosince 2021. (ČSFD)
- Mike Faist se původně ucházel o roli Tonyho, než mu byl předložen scénář pro roli Riffa, kterou nakonec ztvárnil. Stejná situace se odehrála u původního snímku z roku 1961 s Russem Tamblynem. (NiWi)
- Ariana DeBose a Rita Moreno získali Oscara za ztvárnění stejné postavy. Po Joaquinu Phoenixovi a Heathu Ledgerovi za Jokera a Robertovi De Nirovi s Marlonem Brandem za postavu Vita Corleona v sérii Kmotr se jedná o třetí případ v historii, kdy dva různí herci/herečky získali Oscara za ztvárnění stejné postavy. Zároveň jde o první případ, kdy se to povedlo remaku. (ing.Frosty)
Reklama