Nefňukej, veverko!

Ten film je prostě divný, ale má takové svoje zvláštní kouzlo, které je dáno i herectvím jednotlivých herců, hlavně těch dětských. Je to poetické, zároveň je to místy docela temné a hororové. Podivné spojení s pohádkou, ale jak říkám, ono to určitým způsobem funguje, protože minimálně zprotivení je to, co ve vás film nechá. (28.11.2014)

Když jsem film Nefňukej, veverko! viděl jako dítě poprvé, vůbec se mi nelíbil. Převládla podivně depresivní atmosféra, nepříjemné pocity a neustálý strach z báby Rosůlkové. Nezachránila to ani sympatická představitelka hlavní role, její bohatá představivost a fajn děda v podobě Lubora Tokoše. V dospělosti se to pak moc nezlepšilo, nepříjemné pocity z prvního sledování jsem měl stále. Svým dětem to rozhodně pouštět nechci. Máme spoustu starších, ověřených a hlavně lepších klasik. (30.08.2023)

Malá Kačka (Helenka Vítovská), a její prázdninová dobrodružství s malými dvojčaty sourozenci Petrem a Pavlem, kde se cítí poněkud odstrčena než to vše pochopí a nakonec se s tím i smíří. Tento a následující pokračování ještě daleko před svými asi "NEJ" filmy Kačenka a zase ta strašidla a Kačenka a strašidla. Opět s tatínkem Jiřím Schmitzerem, maminku hrála Veronika Freimanová. Více než jen průměrný prázdninový příběh, především ale určen pro ty nejmenší. Ale zase o krapet slabší než jeho pokračování, ale stále asi její nejlepší filmy. Hudba: Michal Pavlíček, texty: Michal Horáček, nahrála skupina Stromboil v čele se zpěvačkou Bárou Basikovou, i za tento přínos v podobě hudebního doprovodu dávám za 3*. (06.01.2007)

Těžké psycho, jdoucí ve stopách dětských filmů jako Máte doma lva či Lucie a zázraky, z novějších snímků třeba Kdopak by se vlka bál - i zde se velký prostor věnuje zobrazování dětské fantazie, která po prvních nevinných scénách, kdy si Kačenka hraje na princeznu, začne nabývat daleko děsivějších podob ve scénách s "čarodějnicí", ze které skutečně jde strach. Spolu s Kdopak by se vlka bál ovšem nezapomíná ani na realitu. Vpodstatě můžeme rozeznat tři roviny děje - nejprve Kačenčiny představy, často ovlivněné skutečnými událostmi (pokus o simulaci dětské fantazie, jako to můžeme vidět ve snímcích jako Zakázané hry či pohřeb Kašpárka v Koljovi), dále pak v reálu probíhající interakce mezi dětmi a nakonec scény s dospělými. Neodvažuji se spekulovat o tom, jak jednotlivé roviny vnímá dětský divák, jako divák dospělý osciluji mezi fascinací a děsem - děsem především z toho, že je mi už jasné, jak tragicky mohou některé Kačenčiny vylomeniny skončit. ---- Jeden z prvních filmů, které si vybavuji, i když jsem si z něj pamatoval jen surrealistickou scénu zrození mimina z vajíčka (se skořápkou) a snad i tu čarodějnici. Zajímavá hudba Pavlíčka a Stromboli, o kteréžto kapele jsem zatím pouze slyšel. (03.12.2010)

Jó, když malý spratek spadne z lopatky a cítí se odstrčený, to se pak dějí věci. Ale musel se o tom natáčet film? Zvlášť, když je pro dospělého diváka příliš infantilní a pro dítě moc nudný? Být to současná verze, malá Kačena by rodiče naprášila sociálce a celé to mohlo být akčnější a multikulturnější, až by dospívala v ústavu:-). 41% (13.12.2010)