Hanba

Hanba je sice filmem válečným, ale není primárně o válce. Je hlavně o vyvíjení vztahu jednoho manželského páru uprostřed blíže nespecifikované války (ale ono je vlastně jedno, jaké, všechny jsou si dost podobné), před kterou se manželé snaží utéct na jeden ostrov. Jenže válka se pomalu, ale jisté dostává i tam... A Bergman si s tímhle opět poradil perfektně - vztah obou dvou vede naprosto perfektně a uvěřitelně, u obou skvělé vykresluje i psychologickou stránku a mě osobně bavilo víc sledovat vyvíjení vztahu než válečnou situaci a mě osobně tam ty výbuchy místy připadaly rušivé. Celkově je však Hanba skvělý film, který je ještě líp vedený a naprosto perfektně zobrazuje všechen ten strach a tu nejistotu, že člověk nikdy neví, na jakou stranu se přiklonit a i kdyby chtěl zůstat neutrální, nemůže v tomhle stavu být neustále, protože stejně ke konfliktu ať už s jednou nebo druhou stranou dojde. On je ten film strašně chytrý a je vidět, že to Bergman má v hlavě srovnané. O skvělých hereckých výkonech a skvělé filmařské stránce se u Bergmana snad ani nemá smysl rozepisovat. Vadilo mi zde sice, že prostřední část je poměrně utahaná a těch detailních záběrů na obličeje podle mě bylo až příliš, ale i tak je Hanba naprosto skvělým a promyšleným filmem. Přemýšlel jsem mezi silnými 4* a slabými 5*, ale nakonec rozhodla závěrečná scéna. (01.05.2020)

Z ostrovní trilogie je "Hanba" filmem, kterýžto se filmu, tak jak ho my diváci (hlavně mainstream) známe a vnímáme, podobá nejvíce. Ano, zůstává tu hodně věci nevyřčených, za všechno si například všimněme Bergmanovy apolitičnosti, kdo nám tu válčí a proč? Fabule je oproti předchozí "Hodině vlků" a následující "Náruživosti" ale nejzřetelnější. Dovoluji si tvrdit, že hlavně proto dosáhl tento snímek nejslušnějšího ratingu, díky své otevřenosti (pokud to tak můžeme nazvat) divákovi. Každopádně mne osobně to moc nezaujalo, dva experimentálnější snímky mi byly bližší, pustil bych si je radši, Hanba nepřináší nic nového - to, že válka negativně determinuje lidí, vím už z jiných filmů. 65% (25.05.2013)

Filozofická dráma manželov - hudobníkov, ktorí sa chcú ukryť pred vojnou na odľahlom ostrove. Že si ich vojna nájde je jasné od začiatku. Sprvu vidíme klasického Bergmana, kde sa obrazy striedajú ako majú, až... keď vstúpi do filmu násilie vojny... potom sa psychologická surovosť mení na hmatateľnú, pre režiséra nevídanú. Drobnokresby postáv sú alfou a omegou Bergmanových filmov, ale azda nikdy nepoužil také silné "vonkajšie" násilie. A to je hnacím motorom prerodu postáv, hlavne Jan ( Max von Sydow ), ktorý sa z precitliveného umelca stáva bezcitnou postavou. Postava Evy ( Liv Ullmann ), so svojou krehkosťou, ale i živelnosťou zase dáva nádej do budúcnosti. (05.05.2011)

Velké téma, ale nezvládnuté, protože Bergman neumí nasnímat válku dostatečně působivě. Už jen ten fiktivní konfklit je zcela nezajímavý (kdo proti komu bojuje a proč?) stejně tak jako hlavní postavy (bezpáteřní zbabělci) a jejich osud mi byl zcela lhostejný. Vizuálně nijaké a herci občas sklouzávají k teatrálnosti. Naštěstí výsledný dojem notně zvedá závěr na člunu - výborné nasnímání zmaru a pomalého umírání. Jinak ale celkem slabota. (08.09.2008)

Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. (14.08.2011)