Portrét dívky v plamenech

Nasnímané je to krásně, hlavní herecké duo, Adèle Haenel (ta obvzláště je úžasná, stoic face into full emotion) a Noémie Merlant, hraje přesně a věrně. Ale to pomalé tempo, co obsahově vlastně moc neodkryje film absolutně zabíjí a přitom dvě hodiny v rámci současných snímků je pomalu ještě bráno (alespoň podle mě) jako krátší stopáž. Dlouhá zdrženlivost postav. Ale ve výsledku nepřináší 'Portrait of a Lady on Fire' nic, co by tu už mnohokrát nebylo. Zapovězená láska dvou lidí, kterým chvíli trvalo, než k sobě našli cestu. V mnoha ohledech velice dobrý, intimní snímek, který ale mohl mít i daleko vyšších kvalit, ale jeho tvůrkyně se rozhodla jej natočit v téhle víc 'loose' podobě, která k francouzské kinematografii patří. Definitivně si to najde svoje publikum, má to takový ten nesmrtelný háv a provedení, co dělají klasiky. 7/10. Draw me like one of your french gellss. (03.01.2020)

Hoří, má panenko. Hoří láskou. Láska je paleta tebe, plná jisker. Pohár s oharky v srdci prvosenek. Srdce kape na štětec vřelost Erósových barev. Pálí lemy šatů, letmý rám rozumu. Odhaluje oheň něhy těl. Smetanová v ruměná proměňuje. A naopak. Červánkové milování v labutí polibek. Zbývá už jen mysli dát tušit, tuší zachytit,  vykreslit onu emoční pózu touhy v lóži. Osudový dotek jedněch horkých let. Nevěstu popela, z pěn scénického moře. Na pomerančových mezích, mezi zlatavě nachovým závojem země, zapálené impresionismem. (08.01.2023)

Jeden ostrov, samé ženy a 18. století. To je Portrét dívky v plamenech. Francouzské romantické drama o malířce, jejíž úkol je naportrétovat jednu ženu, které zemřela sestra. Avšak nesmí o tom vědět. Pomalinku však slečny mezi sebou zažehnou city, které sami neočekávaly. Mnohokrát omílané téma s viditelným závanem feminismu (což není výtka!) a velmi pomalým tempem. Je to však nádherně nasnímané a zahrané drama s uvěřitelnými emocemi. Délka sice mohla být kratší, přesto je mé hodnocení stále na hraně (mezi plným počtem a čtyřmi hvězdičky) a myslím si, že ještě nějaký čas bude. 8 a půl/10. (25.05.2021)

Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% (15.06.2020)

"Být volná znamená být sama?" Celou dobu jsem si říkal, jestli to je Valeria Golino. K filmu netřeba slov, to se prostě nedá popsat. To se musí vidět. Výborný výběr hereček, ve všech rolích. Kontrastní scéna potratu je až dechberoucí. Jen jsem čekal, že to skončí jinak (a ta předstva, k níž mě film minimálně půlku stopáže vedl, by jako konec byla působivější, než ten, který nakonec film nabídne). (31.05.2020)