Pardon, nezastihli jsme vás

Britská sonda do života naprosto obyčejné rodiny, která řeší standardní rodinné záležitosti, jako problematické dospívání syna a otcovo zaměstnání kurýra, na kterém je závislé celé živobytí a musí tak přistoupit i na ty nejabsurdnější podmínky. Není to vyložená depka ale příliš světlých chvilek se zde také nenajde. Herecky přirozené režijně slušné, ale bez nápadu. (21.08.2022)

Vybral som sa na tento film celkom zámerne, lebo mám už nejakú dobu pocit, že som nešťastný - a vedel som, že sa budem dve hodiny intenzívne presviedčať, že môj vlastný život je hotová rozprávka v porovnaní s tým, čo uvidím - teda sondu do každodenného boja o existenciu v kapitalistickom raji - s dlhmi, veriteľmi, bankami, zamestnávateľmi, klientami aj vlastnými deckami... - teda čo žije veľká časť populácie aj toho dnešného, už dávno nie závideniahodného, Západu. (10.09.2020)

Nejslabší film Kena Loache...a to mám jeho filmy rád...tohle už není sociální drama, ale spíš citová manipulace...ke konci už fakt jen chyběla scéna, jak rodině umírá malé štěňátko... Loach, pracující se scénářem Paula Lavertyho, se uchyluje, snad ve jménu nějakého vyššího dobra, ke zjevnému a nezakrytému citovému vydírání a hromadí bolestnou litanii nepřetržité řady nezasloužených neštěstí - bohužel ale na naprosto prázdné postavy. Tohle mne coby diváka opravdu minulo...a to velkým obloukem... (05.03.2020)

Křížová cesta snaživého kurýra, kde se zápletka pohání kopanci, devítiocasou kočkou a výhružkami jen proto, abychom se dostali k té vychtěné sociální tezi, zatímco z české zkušenosti víme, jak jednoduše lze stáhnout všechny ty otravné problémy do jednoho, když kurýr spokojeně rozváží balíky na piku. (11.02.2020)

Vedle Karla Marxe neznám podobně tvořivého dělnického zastánce (a co jich bylo!) jako je Ken Loach, ať už je platí kdokoli a platí komukoli. Přes stále více se prosatzující filmy z honosných čvrtí, z honosných domů, s honosnými pracovními kabelami a mundury, hovoří ke mně Ken Loach mnohem srozumitelněji a jasnějí - mám stejný strach, že se kdy mohu dostat do sterilního prostředí buzžoustů stejně jako do brlohů nuzáků najatých na práci dle prekérních zákonů. Ano, prekérnost práce (prekarizace) je jednou z největších zlotřilostí neokapitalismu. Prekérními formami práce se dá přivydělávat, nikoli vydělávat. Při sledování rodinného života Rickyho a Abbie mi bylo mnohdy skutečně úzko (a zároveň slastně, nejsa v jejich kůži). A že film byl natočen podle skutečné události, na to můžete vzít jed, jak by mohl také jinak? Loach má s Maexem ještě něco společného - dovede vždy trefit hřebík přesně na havičku. Loachovi bylo při natáčení 82 let, možná se ho ani nezúčastnil, možná už někdo jiný přebral jeho taktovku. Bylo by to tak dobré... Já bych navíc mezi prekarizace zařadil i různé pracovní dohody vyžadující flexibilitu (teď potřebujeme, teď udělej), různé druhy konkurzů (např. obálková metoda) atd. - atd. až tak, že z obvyklé práce založené na dohodě o práci na dobu neurčitou mezi zaměstanavatelem a zaměstnancem, mnoho nezbude. (28.05.2020)