Pan deng zhe

Dokážu si báječně (a s nadsázkou) užít esteticky vytříbené féerie typu Tygr a drak, ale tohle už bylo i na mě moc. Ne, neřeším teď tu olbřímí porci CGI, kvůli které jsou horolezecké scény spíš animované než hrané. Ale nevstřebám, že ačkoliv jsem byl připravený na všelijaký ten čínský vlastenecký a hrdinský megapathos a různá mainstreamová megaklišé, tak palebná síla i kadence tendenčně výchovného, infantilně polopatického, uvědoměle budovatelského, politicky angažovaného scénáristického hnoje předčila i ta moje nejdivočejší očekávání. Od chvíle (pár minut po začátku), kdy se trio hekajících čínských klaunů hrabe na vrchol Čomolungmy pomocí bizarní spartakiádní figury a jeden cvičenec leze dokonce bez bot(!), jsem film částečně vypustil a sledoval ho pouze jako absurdní (a nechtěnou) komedii. Myslím, že i sám beznohý Meresjev, svého času metající ve filmu kozáčka, by se u desítek "akčních" scén musel smíchy mnohokrát připochcat. Ve zrůdné filmové kýčovitosti Kitájci spolehlivě trumfnou i pomyslné spojené síly Rusů a Američanů. Strašně rád jsem po čase zase viděl Čang Ci ve velké roli, ale tu roli má bohužel v čistokrevné filmové idiocii primárně určené mentálně zaostalému pologramotnému diváctvu, v idiocii zhruba na úrovni Komisaře Rexe nebo melodramatických latinskoamerických telenovel. Pokud jste však ještě mnohem perverznější než já, třeba si film zvráceně vychutnáte. V tom případě vydržte až za závěrečné titulky, možná přijde i Jackie Chan. (02.03.2020)

Neskutečná čínská režimní agitka. Nic podobnýho jsem v životě neviděl. Na druhou stranu čistě filmově se tomu nedalo nic vytknout. K zamyšlení je ale podivný životní příběh Zhang Ziyi, která po Tygru a drakovi měla dveře všude otevřené a směřovala do svobodného světa. Nakonec se vrátila a zdá se, že se z ní stala vyloženě režimní herečka. Smutný. (PS: Soudruzi filmaři jaksi zapomněli na Sira Edmunda Hillaryho, ten se jim do propagandy asi moc nehodil, když nahoru vylez o 7 dřív než první čínská výprava.) (09.05.2023)

Dobrodružství čínských horolezců, kteří se pokoušení zdolat Mount Everest je jen sporadicky vzrušující. Líbily se mi uspokojivé charaktery postav, ale jejich vztahy nic moc. Jen smrt , zuřivost a usmiřování nestačí. Působivým zvukem, kdy je slyšet každé kliknutí karabiny si zaslouží snímek velké plátno. Je možno porovnat s podobným snímkem Everest. Tento národní spektákl, který způsobí čínských divákům mnoho sentimentu a hrdosti se asi po světě v kopiích tolik nerozšíří jako Koronavirus Covid19. (29.03.2020)

Číňani se v těchhle melodramatických a patriotických CGI sračkách celkem hodně vyžívají. Bohužel to má většinou za následek jen to, že jsou všechny postavy ultra dementní a sledování jejich počínání někdy opravdu až fyzicky bolí. Konkrétně zde pak budete dvě hodiny sledovat bandu těch nejhloupějších horolezců na světě, kde všichni mají sebevražedné sklony a vyvolávají ve vás pocit, že pokud si i v té největší bouři skupinově zabrečíte, dokážete pak Mt. Everest zdolat třeba i na boso (tady nekecám, to tam fakt je!!). Čína je vlastně celkově asi nejubrečenější národ na světě a koukat už v několikátém filmu, jak postava se slzami v očích něco řve do prostoru, mě přestává bavit. (08.03.2020)

Původně jsem nechtěl nic psát, protože snad vše podstatné už napsal uživatl sniper18 a já s s ním v drtivé většině jeho názorů souhlasím. Už první scény okolo expedice z roku 1960 dávají tušit, že film bude mít s reálným průběhem oněch událostí okolo obou expedic pramálo společného (např. ty zlověstné mraky, jako z nějakého temného fantasy filmu), potom se příběh naštěstí věnuje osobnímu životu jednoho přeživšího člena první expedice a tam se tomu dá celkem věřit, že se to tak mohlo stát. Bohužel okolo 46 minuty se opět ocitáme na Everestu a za to, co začnou předvádět členové druhé expedice by se nemusel stydět ani Gabe Walker¨v podání Sylvestera Stalloneho. Dokonce i Superman by dostal z členů expedice komplex méněcennosti, kdyby viděl, jak lehce se dokáží pohybovat v zóně smrti (kde jsou většinou horolezci rádi, že udělají pár kroků a pak si musí odpočinout) a jaké kaskadérské kousky přitom dokáží. Kdyby šlo o akční nářez s vymyšlený scénářem, tak bych byl ještě ochotný přimhouřit obě oči, ale tady mělo jít (nejspíš) o film podle skutečných událostí. Nejsmutnější na tom celém je, že nejuvěřitelší a nejlépe vypadající scénou z výstupu na Everest je ta poslední, kdy se jeden člen výpravy, starý Yang Guang (J.Chan, který se tak ve filmu pouze mihne na konci) vrací po letech i s protézou místo jedné nohy na Everest, aby ho konečně pokořil, protože dal slib svému mrtvému otci, že to dokáže. Jestli takhle mají vypadat v budoucnu všechny čínské filmy o horolezectví, tak to ať se tvůrci raději vrátí k žánrům fantasy, wuxia, kung fu atd, to jim alespoň většinou jde. (07.03.2020)