Štěstí je krásná věc

Náramná podívaná. Byli jsme dnesnv kině a i když jsem původně film odsuzoval k záhubě. Je to úplný opak a též kino sál byl komplet naplněn a bšichni se smály. Dokomce mě to celé dojalo k slzám.mTleskám Produkci, Výpravě, Dramaturgii a Režii. Herci byli bybtáni velmi donře a spousza zcnich vypadá jako američtí kolegové. • Petra Hřebíčková jako Scarlet Johanson. (29.08.2020)

Štěstí je sice krásná věc, tento film byl ovšem holým neštěstím. Jednotlivé postavy se chovaly jako idioti, scénář na mě působil dojmem, že ho napsal další idiot, a práce režiséra tento dojem nikterak nevylepšila. Humor byl z části vyčpělý, z části byl podáván takovým způsobem, že každý vtip bídně zahynul dříve, než se ke mně mohl z posledních sil doplazit. Po dvaceti minutách jsem musel podstoupit tvrdý vnitřní boj, abych se přinutil vidět tenhle paskvil až do konce. No, ale víme přece proč se u nás takové snímky točí, tady filmaři svůj úkol splnili, product placement fungoval skvěle, sponzoři mohou být spokojeni, a co je komu po divákovi. Šmarjá a ještě ten Mumuland... (09.01.2021)

Partnerská dvojice vesnických dlužníků vyhraje v loterii, leč neumí s nečekaně nabytým bohatstvím nakládat. Nějakým zázrakem se oběma podaří v poměrně krátkém časovém období rozfofrovat desítky milionů, aniž by se to přitom jakkoli podepsalo na jejich nuzném životním stylu. Nakonec po všech lapáliích a opětovném propadu do chudoby zjistí, že jejich největší štěstí spočívá v tom, že mají jeden druhého a mají se rádi. Není na tom nic originálního, stejně jako na moralizujícím poselství o tom, že peníze kazí charakter. Ale mohla to být aspoň solidní komedie (předlohou filmu se ostatně stala litevská komediální hitovka Trys Milijonai Euru z roku 2017, kterou film Štěstí je krásná věc vyloženě okopíroval), avšak to by se jí nesměli chopit producenti filmu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a seriálu Kameňák a scenárista obou Špindlů. Výsledkem je trapná buraniáda plná tupých stereotypů, jejímiž hlavními hrdiny jsou omezený hráč forbesů a jeho partnerka, která za ním oddaně stojí, i když jim zrovna exekutoři odvážejí pohovku. Zřejmý pokračovatel normalizačních komunálních satir (avšak s minimem nadsázky), v němž nechybí postavy jako závistiví sousedé, podvodnický podnikatel, umírající otec, dotěrně svádivá zlatokopka či podlý farář, ani legrační figurky v podobě bodrého Roma či vulgárního invalidy. Humoru pomálu, křeč skoro všude. (20.05.2021)

Komedii o tom, že bohatí jsou nešťastní zatímco chudí ctnostní, která působí hodně nízkorozpočtově, napsal autor Špindl a Špindlu 2 Jaroslav Sauer. Primitivní postavy vystupují dosti buransky a tupě. Chovají se v souladu se sponzorskými odkazy. Místo komedie to je spíše komunální moralitka. Pozitivní věc vidím v tom, že mezi Petrou Hřebíčkovou a Karlem Zimou to uvěřitelně jiskří. A je zde pár nekorektních vtipů. Pobavil mě třeba úvěr vzatý na děti sousedů. (24.11.2020)

Když někdo v loterii shrábne pohádkovou výhru, hned získá spoustu nových kamarádů. Ukrojit si chce i třeba soused Marek Taclík, mimo jiné vášnivý divák pořadu o leteckých katastrofách: „No, a teď nevím, kam to spadlo!“ A právě na podobných vesnických křupanech a flákačích i atmosféře obyčejné dědiny tahle řachanda scénáristy Jaroslava Sauera (Pepa, oba díly Špindlu) stojí. A padá. Každopádně za mě byl u jiných tuzemských kousků index otravnosti a trapnosti ještě o bod níž. Což je samozřejmě pochvala. Ústřední pár pochopitelně kvůli balíku peněz zjistí, že doposud hezký vztah šel do kytek, a že život nestojí na Mumulandu, kterej najdem a neslezem z něj. Herci jsou na dané poměry solidní, humor místy zafunguje, samozřejmě na hlubší myšlenky nebo nápaditý děj zapomeňte. Za mě lehká jednohubka, v českém rybníčku se urodily mnohem horší kusy. (03.05.2022)