Výjimeční

Nezávislák, který divákovi otevře okno do světa lidí, kteří nejsou schopni normálně fungovat bez pomoci ošetřovatelů a dalšího personálu. Nikdo ty lidi nechce a tak se o ně starají různé organizace. A ty nemají potřebné atesty a byrokracie bují. Vincent Cassel se zúčastnil projektu, který mu jde ke cti a navíc ještě vznikl docela fajn film. 75% (19.11.2020)

Tento žánr s oblibou vyhledávám a též empaticky souzním s lidmi, kteří trpí nějakou nemocí, hned několik filmů mám mezi svými oblíbenými na profilu, ovšem dnes musím konstatovat, že Výjimeční nejsou ničím výjimeční a síla lidskosti mě tedy v tomto případě nechala poněkud lhostejným. Může za to absence jakkoli zajímavého příběhu, v druhé řadě je to přeci jen příliš sluníčkový film, jehož absence slz v mých očích potápí film do hlubiny průměru... 60 % (09.05.2020)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)

původně jsem očekával "něco jako" Nedotknutelné - tedy film,kde je i přes v jádru vážné téma poměrně dost humoru.No a spletl jsem se.Ne snad,že by zde nebylo několik úsměvných scén,ale jinak jsou Vyjímeční regulérně vážný film o hodně vážných věcech,který popisuje trable těch co jsou schopni obětovat vše (primárně sami sebe) pro pomoc těm,kteří si sami pomoci nedokážou a zároveň je jasnou kritikou systému,který velmi pravděpodobně takhle nefunguje jen ve Francii.A ono to ani není tak o tom,že by v tom systému byla díra,protože systém má pro podobné případy řešení v podobě ústavů a cokoliv co jen trochu vybočuje se hned dostává pod drobnohled úředníků.Přitom něco podobného,tak jak to zde dělají hlavní hrdinové (a že jimi opravdu jsou) se nedá dělat s vidinou výdělku atd.Nicméně když se vrátím zpět k filmu jako takovému,tak ač sem nedostal další Nedotknutelné,dostal jsem dost možná ještě o něco víc a jakkoliv byl rozjezd trochu slabší,postupem času se mi dostal tenhle Nakacheho kousek (opět) pod kůži a konec mě rozebral úplně.Kéž by takhle vypadal každy silný lidský film podle skutečnosti.Silný,hodně emoční,dojímavý a uvěřitelný,bez nějakého zbytečného patosu a omáčky okolo.Teď už jen doufat,že si amicí nebudou chtít natočit další paskvilní remake...90% (25.04.2020)

Bruno a Malik jsou výjimeční stejně jako jsou výjimeční jejich svěřenci. Bruno s Malikem totiž neřeší, zda mají příslušná povolení a kvalifikovaný personál, ale zcela se věnují svým svěřencům. Autistům, které nikde nechtějí a doma nezvládají. Nejsou to totiž ti zábavní autisté typu Rain Mana, ale jsou mezi nimi ti, kteří nemluví, ubližují sobě nebo jiným, mají záchvaty. A pak na ně přijde kontrola, která jim vyčítá všechny formální nedostatky. Obrana je jednoduchá: proč, když děláme všechno, má na seznamu 50 dalších žádostí, kterým nemůžeme vyhovět, proč nám každý den volají, zda bychom nepřijali někoho dalšího? Tempo je sice trochu mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání, ale zaobírá se tématem, u kterého nelze usnout. (28.11.2019)