Kde je moje tělo?

Film je prostředek, jímž se dají říct i takové věci, které skrze žádné jiné médium sdělit nejdou. Nejnovějším důkazem je tento animovaný snímek, gejzír tvůrčích, scenáristických a režijních nápadů, formálně, obsahově i emocionálně strhující, nepředvídatelný, do detailu promyšlený a zkrátka krásný a úžasný. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou na psychické i fyzické úrovni a odehrává se ve dvou rovinách, kdy v jedné sledujeme příběh hlavního hrdiny, zamilovaného doručovatele pizzy, a ve druhé jsme svědky surrealistické a napínavé odysey jeho omylem uříznuté ruky, která ožije a rozhodne se najít svého majitele. Působivý, intenzivní a prudce originální film je pokaždé o krok napřed před divákem, chytře si pohrává s jednotlivými motivy, konkrétními obrazy i vypravěčskou strukturou a precizně, s lehkostí, humorem, ale i velkou porcí smutku naplňuje unikátní a osobitou vizi, která vás zcela uhrane a jako bonus vás naučí skutečně vnímat svoje ruce a vážit si jich. (10.10.2019)

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

+4* Podle traileru dost podivuhodný film a jelikož se o něm docela mluví, tak mi nezbývalo než se na něj taky juknout. Sice je animovaný, ale pro děti rozhodně není. Dokonce ani není moc pro mainstreamové diváky a díky své zvláštní poetické atmosféře si ho vychutná jen omezený okruh lidí. Tím samozřejmě nechci odrazovat případné diváky, jen chci na to upozornit, aby tu nepřibývaly odpady za to, že je to film o ničem a čekali víc pohádky nebo akce. Mě osobně se film líbil a užíval jsem si jemné nuance a podněty, které opravdu působily na více tělesných smyslů než jsem u filmů zvyklý. Rozhodně nezvyklý a originální zážitek, který nezbývá než doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.01.2020)

Hodně neotřelý animovaný snímek ať už po stránce animace nebo po stránce vyprávěného příběhu. Kdy naposledy jste viděli putování ruky Paříží v neotřelé animované formě? Asi nikdy. Na druhou stranu mě melancholické prolínání příběhu ruky, která hledá své tělo, a flashbacků do minulosti zas tolik nepohltilo. Sice zaujalo, ale prvotní zaujetí poměrně rychle opadlo a ani příjemná stopáž 81 minut nepomohla k tomu, abych u filmu zůstal na sto procent. Rozhodně se ale jedná o zajímavý film. (12.02.2020)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)