Vlak

Hrozně by se mi to líbilo, kdyby mi bylo patnáct. Ale ani dnešním patnáctiletým se to asi líbit taky moc nebude. Mám stále silnější pocit, že dobrodružství je už odzvoněno, tak jako románové literatuře či historii 2. světové války. Neustálé "dokumenty o Hitlerovi a spol. a Stalinovi a spol." v soudobé televizi jsou už jen pokusy o oživení mrtvol. Raději nějaký případný citát: "Ale také zločinec produkuje - zločiny. Co by si však bez jeho práce počala policie, justice, soudci, porota, kat, o čem by psali spisovatelé a natáčeli filmy režiséři? Zločinec prolamuje jednotvárnost usedlého života, přináší rozruch, napětí, senzaci. Může se moderní společnost bez něho obejít, nepadla by do stagnace a nudy? A není tedy v jejím nejvslastnějším zájmu zločinnost podporovat?" (Karel Kosík: Předpotopní úvahy). A jakou roli v tom hraje pýcha francouzské kultivovanosti: moderní malířství? Kdo by si dnes nechal pro obrazy ceněné miliardou vrtat koleno? A proč by také měl. Obdivujme raději jejich dražby! (14.12.2019)

Tohle je film, kde člověk přímo cítí chuť kovu, vazelíny, oleje a sazí. Všechno velmi živelné, syrové, špinavé, chlapské a reálně podané, často v dlouhých nestříhaných záběrech, a to včetně vlaku projíždějícího bombardovaným nádražím nebo kolize dvou ocelových monster na kolejích. Příběh by mohl snadno sklouznout k dobrodružné jízdě, celkové vyznění filmu je ale velmi vážné a realistické. Proč jen musí být v dnešních filmech všechno tak zatraceně nablýskané? (06.01.2010)

Po delší době opět pořádný válečný snímek. Burt Lancaster jako železniční inspektor a také jeden z odbojářů se pokusí se zbytkem svých přátel zabránit odvezení francouzského národního pokladu, slavných obrazů autorů jako je Picasso nebo Monet do Německé říše. Nejsem si jistý, nakolik do výsledného filmu zasahoval Arthur Penn, ale je tu všude cítit John Frankenheimer, který špinavému snímku dodává na věrohodnosti. Vlak je totiž příjemně špinavý válečný film, v kterém je poměrně slušné tempo doplněno dobrými herci, atraktivním prostředím a mnoha kamerovými vychytávkami (chvílemi hraničícími s dnes populárním dok. stylem ala Bourne). I přes svou délku Vlak slušně uhání a brzdí ho snad jen dialogové scény mezi Lancasterem a ženami, které více prohlubují odbojáře a jejich "nepochopení" a zloby na svět plný války. Krom toho je dobré taky jednou vidět válečný snímek, v kterém nejsou Američani a už vůbec ne Američani, co všechno a všechny zachrání za minutu dvanáct... Jeden z nejreálněji vyhlížejících snímků o válce. (05.09.2009)

Prvotriedne filmárske remeslo, ktoré mi svojou precíznosťou (a tematickým spojením) pripomenulo Singerovu Valkýru. Strhujúci thriller, ktorý je vďaka chytrému scenáru o krok pred divákom, parádne graduje v napätí, nešetrí na početných a na svoju dobu efektných explóziách, a hlavne disponuje luxusne napísaným i zahraným záporákom Scofieldom. Nekompromisnosť a nacistické povýšenectvo sa u neho stretávajú so slabosťou pre umenie, konkrétne pre obrazy, ktoré chce vlakom previesť z Paríža do Nemecka, a ktoré – jeho slovami – “kus mäsa” v podaní ľudového hrdinu Lancastera nemôže doceniť, takže ani nevie za čo bojuje. John Woo musí tento film milovať. Piata hviezda uniká iba o chlp. (19.02.2011)

Rok 1944. Paříž těsně před příchodem spojenců: Němci se ještě na poslední chvíli pokoušejí odvézt cenné obrazy. To si však nenechají francouzští vlastenci líbit a pod vedením Burta Lancestera se jim v tom pokusí zabránit... Vynikající černobílý válečný snímek, který těží především z výtečně vykresleného železničního prostředí a precizně budovaného scénáře. (24.02.2005)