Strašáci

Pro mne po Divoké bandě a Železném kříži třetí nejlepší Peckinpahův film. Míče házené retardem, poskakující bradavky, kmitající kuličky kyvadla. Vržené kameny a padající střepy. Pak bojovná skotská hudba a lití vařící kapaliny na hlavy vetřelců... Perfektně napsané, nečernobílé a vyvíjející se postavy, postupná gradace rozporů mezi vychytralými domácími burany a nekonfliktním americkým inteligentem vede až k finálnímu střetu - a ten je pro diváka akční lahůdkou i vlastní psychoanalýzou. Prokázal bych sílu bránit svůj dům i ženu proti přesile? Nevydal bych raději možného vraha k lynčování? Cítil bych po vykonaném "díle" spokojenost? Velký Sam Peckinpah ve svých filmech uměl najít různá zákoutí duše každého z nás. Mimochodem, taky jste s napětím očekávali, zda a jak bude použita natažená past na pytláky? Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=yXkqGVfm1mo (05.09.2012)

Když jsem viděl Divokou bandu nebo Železný kříž, měl jsem Peckinpaha doslova za úchylnýho magora, který si v násilí a krvi libuje. Ale mýlil jsem se, protože tohle magor natočit nemohl. Zážitek z filmu je velmi nepěkný a velmi silný. Psychologicky velmi hodnověrná studie lidské osobnosti, za normálních okolností plné zábran, za nimiž to vře a pak, ve chvíli, kdy jde o krk, se ten shromažďovaný vztek dostane na povrch. Dustin Hoffman tu předvedl něco podobného jako o 20 let později Michael Douglas jako D-Fens ve Volném pádu (v obou filmech se taky objeví rozbité brýle hlavního hrdiny - možná symbol zábran, které padnou). Prvotní ňoumovství, vztek na vlastní slabost obrácený na manželku, postupně rostoucí vztek a závěrečná přeměna v obránce využívajícího všech prostředků k obraně vlastního domu a života, to všechno zahráno naprosto věrohodně a skvěle. V postavě Davida jsem na konci viděl zvíře (nemyšleno negativně) zahnané do kouta, z něhož je cesta jedině přes krev a pot. (17.06.2011)

Parádní a velmi napínavý thriller, hlavně ke konci, a ještě tak zhruba někdy v polovině, navíc v obou těchto částech silně gradující. Scéna znásilnění Amy (Susan George), mi lehce připomínala scénu znásilnění z filmu "Vysvobození", tedy z další dnes už exploitation klasiky, která, společně nejen s tímto snímkem, definovala a spoluvytvářela samotný specifický americký žánr, který se pak dále dělil na různé specifické subžánry. Dále si stačí jen vzpomenout na konečnou bitvu na život a na smrt v domě Amy a Davida (D. Hoffman) s bandou rozběsněných, ale jinak úplně tupých a primitivních vesnických týpků, která opravdu téměř nebere konce a vy téměř nedýcháte. No nevím jak vy přátelé, ale na rok '71 to byla naprostá pecka, a já i po těch dlouhých letech a při prvním shlédnutí snímku, jsem měl z tohoto filmu opět po nějaké době celkem příjemné mrazení v zádech, a to ve mě nevyvolá jen tak ledajaký film. Takže abych to konečně už nějak shrnul do jednoho malého uceleného závěru. Za perfektní a ráznou podívanou plnou zpomalených ale efektních záběrů, za skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, i za role všech těch šmejdů, kteří s typicky chladným a kamenným výrazem v obličeji, mě čím dál tím více okamžik od okamžiku, udivovali ve své stupňující agresivitě, za postupně gradující napětí, za velmi silné mezilidské vztahy, a opravdu skvělou atmosféru, spíše ale až ke konci, mezitím je takové to oťukávání resp. seznamování se mezi sebou. Za to vše si troufám dát plný počet hvězd. Jde určitě o jeden z těch lepších a kvalitnějších snímků od legendárního Sama Peckinpahe (viz "Útěk" nebo "Divoká banda") a to nejsem nějakým jeho velkým obdivovatelem. Klobouk dolů. (01.10.2006)

Filmový majstrštyk a režisérský supermajstrštyk. To jak si Sam vede diváka přesně jak potřebuje a dává mu až do závěru postupně "čichnout" je ukázka režisérského veleumění, takže do finálové scény jsem dokráčel napjatej jak struna a pak se rozjede psycho akce nevidaného kalibru. Skvěle propojení vztahovky s temnoutou v každým z nás ve kterým Dustin hraje narosto suvereně, ale ani Susan se vedle něj rozhodně neztrací a tím nemyslím jen její krásu a charisma. (22.04.2018)

Peckinpah z Peckinpahů nejpeckinpahovější. Režisér na naprostém vrcholu své tvorby nám předvádí svoji studii o agresi a násílí a obraně proti nim. Komornost snímku a jednotvárnost místa děje (dům, hospoda, náves) na působivosti přidává. Od samého začátku, kdy film připomíná rodinnou pohodovku se s narůstajícím časem mění v drsný psychothriller, který na konci filmu propukne v neskutečné orgie. Dustin Hoffman podal v roli Davida svůj možná nejlepší výkon. A prosím, žádné ocenění. Susan George byla velice krásná a až neskutečně přesvědčivá. Banda vygumovaných buranských násilníků byla do jednoho přepychová (nejvíce ten starý a krysař). Dost bylo slov, ale čtyři stejně ještě přihodím na závěr: Nejlepší film Sama Peckinpaha! 100%. (06.07.2007)