Ostermanův víkend

Neprávem opomíjený thriller, který navazuje na několik tematicky spřízněných skvostů 70. let. Tíživá atmosféra, paranoia tajných služeb i CCTV, skvělá kamera, psychologický rozpad postav a několik trademarkových akčních scén. Politika, média a mezi jejich mlýnskými kameny několik jednotlivců, navíc výborně obsazených i zahraných. Takto prosím ano, škoda, že Peckinpah toho nestihl natočit víc. (13.02.2016)

Na Ostermanův víkend mě nalákal ten naprosto cool americký plakát, aniž bych věděl, co mám vlastně čekat. A chápu, proč je poslední snímek Sama Peckinpaha vnímán tak rozporuplně. Je mírně znát ten produkční chaos, co natáčení doprovázel, ale mně se přesto líbil. Scénář a gradace děje fungují, hudba Lalo Schifrina baví a to herecké obsazení je velice zajímavé - John Hurt se překonává, Craig T. Nelson překvapuje a jindy excentrický Dennis Hopper je zde nezvykle v nejvíc uťápnuté roli. A jakmile se dostavila pro Peckinpaha typická akce se slow motion záběry, nemohl jsem odtrhnout oči a vyloženě mi to připomínalo styl Michaela Manna. Ostermanův víkend mohl být samozřejmě ještě lepším filmem (můžeme si jen domyslet, jak by to vypadalo, kdyby režisér nebyl před sestříháním snímku vyhozen), i přesto se podle mého názoru jedná o zajímavý thriller, který by si zasloužil více pozornosti. Jako finální dílo velkého režiséra žádná ostuda. (12.09.2018)

Ze začátku jsem pociťoval alespoň trochu zájmu: co, kdo, proč. Postupem doby mně to ale přestalo zajímat, protože motivace jednotlivých postav byla stále méně čitelná. A na konci jsem nevěděl, mám-li se smát. Co to je? Varování před establishmentem? Před vlivem televize na společnost? Před ochranou státních zájmů jakýmikoli prostředky? Možná, že Peckinpahova idea byla úplně jiná (srovnej alternativy na IMDb) a producenti ji bezohledně zmršili, v tom případě je výsledek spíše varováním před vlivem producentů na filmové tvůrce. (03.07.2008)

Samu Peckinpahovi se rozloučení s (nejen) filmovým světem docela povedlo. I přes to, že námět Ostermanova víkendu působí vzhledem k jeho předchozí tvorbě opravdu jako zjevení, vznikl v řadě ohledů typický peckinpahovský film. Děj se mi líbil, nepředvídatelná atmosféra toho "tahání za nitky" byla řádně hutná, Rutger Hauer hrál na jedničku stejně jako John Hurt a další... Jenže co naplat, vrcholem - vlastně několika vrcholy - filmu jsou (příběh nepříběh, zvraty nezvraty, paranoia neparanoia) akční scény. Režisér se nedal zahanbit, vysekl špičkovou autohoničku a souboj s baseballovou pálkou, který mě přiměl ani jednou nemrknout. Závěr snímku? Více než dobrý. Myslím, že to, co chtěl Robert Ludlum říct, nám Sam Peckinpah přetlumočil velmi zručně. A to nejen na poměry na smrt nemocného, pitím a drogami prožraného chlapa. (10.12.2013)

Okřídlený slogan "Kvalita za rozumnou cenu" se tentokrát ukázal být pravdivý jen z poloviny. Promarněný film. Na "Ostermanův víkend" jsem se těšil, očekávaje (naivně) pozdě sedmdesátkový odtažitý špionážní masakr. Coby buranovi mi jméno Sam Peckinpah nic konkrétního nepřipomínalo, a to byla zjevně (první) chyba. Bohužel. Dostalo se mi nejhoršího druhu osmdesátkového zboží (= nudné a podivně uhlazené) - saxofonových sólíček, nevábných topless žen a ondulací. Zpočátku jsem měl pocit, že ne vše úplně dobře chápu kvůli tomu, že si se mnou film hraje. Později vyšlo najevo, že je to prostě nevhodně napsáno / natočeno. Ale ani to by nevadilo (sraček člověk za život vidí milión), nemít v průběhu celého filmu, založeného na Ludlumově románu, pocit strašně, ale strašně zmařené šance, protože námět (ne tak zřejmě již scénář) a obsazení (za zvlášť démonického zde platí hlavně John Hurt) zakládalo na vynikající biják. Nerovnováha mezi námětem a výsledkem je v případě Ostarmanova víkendu k uzoufání. Ze setkání starých přátel, kdy jeden myslí, že něco ví, a ostatní si myslí, že ten jeden ví, co on vůbec neví, se dal s trochou správného přístupu vytřískat úplně jiný materiál i bez stříleček. Smutné, že právě toto je vytěženo nejméně. Long-story-short: chyba byla zkrátka v mých očekáváních. Mstím se hodnocením. Za dva, ha ha ha ha ha. (29.11.2011)