Třicet případů majora Zemana

Sice velmi kontroverzní, ale hlavně velmi průměrný seriál s několika výbornými díly, které na druhé straně vyvažuje řada slabých a některé VELMI SLABÉ. Ale tak už to u těch režimem objednaných seriálů bylo. To, že srdce velí do odpadu, by ale celkový dojem dobře obsazeného a relativně slušně řemeslně udělaného seriálu nemělo přemoci. (I když jak u koho).... (08.04.2003)

Dnes jsem se po nějakých dobrých sedmadvaceti letech ÚMYSLNĚ podíval na Třicet případů majora Zemana - díl 25. Štvanice. Na jediný tento díl - podruhé znovu a navěky naposled. To je ale PRASEČINA! Woody zde řekl ve svém komentáři vlastně vše. Co dodat. Ano, strana a vláda...blablabla... V téhle zemi "umělci" málokdy měli problémy s kolaborací s mocí. Heil Hitler! Čest práci soudruzi! Kultura za sto... ČEST VÝJIMKÁM! Když ale tak vidím ty dnešní fizkulturní nicky lezoucí za tučné výkupné do prdelí dnešním politsráčům... Debilům (debil - viz. slovník cizích slov), co jsou schopni této propagandistické a vylhané zrůdnosti věnovat pět hvězd - lze jen popřát slastnou koupel v studni. A slušné lidi prosím o omluvu za ta hrubá slova. - - - P.S. Není dávno tajemstvím, že vstali noví estébáci... Dnes ve spojení s novými elitami a organizovaným zločinem. Tak se dobře bavte, pitomečci... - - - P.P.S. To si tedy někdo máknul, vypsat zde všechny (?) ty naše >úmělce< prostonárodní, co si omočili v téhle sračce. Škoda ztrácet nad tím více čas. Pisskulturu bolšenickou pochcat! (07.11.2005)

Už Vladimír Iljič Lenin správně odhadl prognózu mediálního věku, když prohlásil, že film je nejdůležitější umění. Pochopily to nejen všechny diktátorské režimy, ale i mocní dnešního globálně spravovaného světa. Dejte lidem zábavu, pokud možno plebejskou, primitivní a lidovou, aby si lidé postupně sami utlumovali své mentální aktivity a odnaučili se myslet. Proto byl jak čas Protektorátu, tak i 50., 70, i 80. let minulého století, časem estrád, bezduchých filmových komedií a později stejně bezduché televizní zábavy. (Nejinak je tomu ale v komerční éře nejen filmového průmyslu dnes, málo se ptát a hodně kupovat, to nás učí komerční české (samozřejmě i světové) televize.) Když chcete ale lidem do vymytých mozků nepozorovaně voperovat implantát, který bude ovlivňovat jeho mozkové vlny směrem k politické pravdě, použijete propagandistickou sílu filmového média. Přepíšete historii. Změníte a upravíte fakta. Dobře to maskujete žánrovým balením, třeba detektivním. Povoláte do mediální zbraně hereckou a uměleckou špičku. Natočíte propagandistický seriál. Stvoříte postavu sympatického majora Zemana... (03.05.2007)

Nehledě na "lehkou" a "nevtíravou" propagandu a na to, že všechny oběti zastřelení zřejmě zemřely na šok (žádná díra po kulce, žádná krev, nic - vzpomeňte si třeba na jeden z prvních dílů s Banderovci), jde bezesporu o zajímavý počin. Přece jen jakože třicet let sledovat vývoj jednoho hrdiny, i když tam toho kvalitního herectví moc není, to si zaslouží ocenění. A některé díly opravdu stojí za vidění, i když zrovna ze Studny jsem moc na větvi nebyl. Zkrátka a dobře legenda, která filmových kvalit v "globálním" srovnání zas tak moc nepobrala, a těží z dobového kontextu, "uměleckého záměru" a okolností svého vzniku. Atmosféra se "Majoru Zemanovi" upřít nedá, i když je vždy dosti značně tendenčně upravena. Prostě ať se na to podíváte z jakéhokoliv úhlu, je tam vždycky to velké ALE nebo I KDYŽ. (20.05.2003)

Některé případy vytržené z kontextu celého seriálu působí hodně uboze a ideologickou manipulaci v nich obsaženou dokáže zhodnotit i malé děcko. Jako celek to ale má grády. Po zhlédnutí 14. epizody (Konec velké šance) jsem si uvědomila, že už je to na pováženou. Musela jsem okamžitě vidět další díl, protože jsem prostě neunesla Honzův stav a potřebovala, aby mu už bylo líp. U epizod kolem roku 68 moje sympatie, pravda, trochu ochably. Démonické jeptišky, kořenářky rozvracející státní ekonomiku a přestřelky s agentem Bláhou, který po plastické operaci vypadá úplně stejně jako před ní až na barvu vlasů, byly samozřejmě taky trochu trapné, ale v reinterpretaci Pražského jara už ta trapnost nějak přesáhla mez únosnosti a Honzova postava se strašně zemblematizovala. ___ Ad Studna: Většině lidí pochopitelně asi utkví postava starýho Brůny (a nepochopitelně taky ta památná hláška, která ve skutečnosti poněkud nezazní), a tak tolik nevynikne obzvláštní pitomost scénáře. Zeman spíš čaruje, než vyšetřuje. Jediné, co sám objeví, je ten ohořelý kyblíček, a to je stopa, která může netrknout opravdu jen dubčekovské kriminalisty. A to zlato za 300 000 je kde? To se rozpustilo? Nebo ho sebral Mirek Stejskal? ___ Konstantně dobří jsou herci, hudba a Jirka Hradec. (25.06.2010)