Poselství z neznámé země (S03E08)

Zdlouhavé a přes až hysterickou snahu o akčnost vlastně nudné. Jistěže si u toho dodnes komunisté a jejich příznivci mnou ruce, slzí při Hradcově pohřbu a neopomenou zdůraznit, jak byla ta CIA proradná a spolčovala se s nacisty. Ano, CIA se skutečně spolčovala s kde kým. To tajné služby dělají. Mosad při boji proti egyptskému jadernému programu použila nacistického hrdlořeza Skorzennyho. Ale vezmu-li si počínání KBG a jeho podřízené organizace sovětských satelitů, na ně ani CIA v součtu s ostatními velkými zpravodajskými službami západní svobodných a demokratických zemí nemá ani co do počtu, rozsahu a mrtvých ani náhodou. Nakonec, můžeme zůstat doma. Kolik čs. občanů bylo na našem území zavražděno, zahynulo nebo bylo uneseno v důsledku činností oněch západních služeb? Ani jeden. A naopak a to beru jenom StB - co třeba vražda manželky štrasburského prefekta bombou? Byl její vykonavatel Standa Tomeš předobrazem hrdinného Jirky Hradce? Nebo co útok na RFE? Únos Laušmana z Rakouska? Aha, ticho, že? Ale zpět k onomu úžasnému dílu. Maciuchovou si na Kubu vymohl její tehdejší partner Adamíra, Klásek měl díky svému zjevu ty Hispánce nějak tak propachtované všude a zábavný byl šéf krypto analytiků StB. Jinak ona slavná přestřelka byla neskutečně zdlouhavá a víc než kdy jindy (akční filmy nepočítám) jsem si uvědomoval, že oba protagonisté by museli mít na zádech pomalu ruksak s municí. A ještě jedna drobnost, na delší vzdálenost (přes sto metrů) nemáte s běžnou pistolí proti pušce šanci. A i když je to už úplná prkotina, docela by mě zajímalo, jak Klásek dostal tělo Hradce až do Československa. No a nakonec, dneska díky záplavě dokumentů a hlavně cestopisů víme, jak to vypadá v Bolívii. Ta Kuba a sovětský vrtulník přebarvený na oranžovo (nebo to takhle na Kubě měli) je další z mnoha přešlapů, o to zábavnější, když to můžeme porovnat se skutečností. Reakční bolívijský režim určitě sovětské vrtulníky neprovozoval. (05.05.2024)

Dvoudíl z latinské Ameriky na mne zprvu působil legračně… vnímal jsem ho jako chabý pokus normalizačních tvůrců o českého Jamese Bonda. Pokud však člověk pozorně sleduje oba díly a všímá si detailů, vše do sebe hezky zapadá a dává smysl. Příběh je pro mě daleko více bližší skutečnosti a nemá za cíl poutat pozornost různými sexistickými fórky, násilím, spoře oděnými ženštinami a zcela se obejde bez tajných podzemních základen, tělesně deformovaných zlosynů či jejich nohsledů, bazénů se žraloky, raket s jadernými hlavicemi, přehnaně akčními scénami, velkolepými výbuchy apod. Děj filmu vyvolává dojem, že tak nějak to mohlo ve skutečnosti chodit… vyjednávání, sledování, sbírání informací… žádné velké složitosti a hektolitry krve. Líbí se mi, že více prostoru zde dostala postava Žitného a jde vidět, že pan Němec po herecké stránce a šarmu vůbec nezaostává za pány Lukavským nebo Adamírou. U Jirky Hradce už je to těžší… někdy působí docela rozpačitě a nechtěně komicky. Scéna, kdy se objeví v trenýrkách a tílku na palubě lodi za zvuk harmoniky je skutečně zábavná, také klišé s bombou v pomeranči či Hradcovy přestřelky působí spíše parodicky. (26.02.2021)

"Mám s Vámi dobré úmysly. Jenomže Vy s tou rudou krví jste zbytečně horkokrevný." Major Hradec svým předčasným ukončením služebního poměru ušetřil státu nejednu devízu, ale ještě předtím si stihl procvičit úderovou techniku, vyzkoušet si střelbu z cválajícího koně a samozřejmě zahrát si golf, při kterém mu caddyho dělal Mestreyův zabiják. To bylo hodně vtipné, stejně jako zmínka o Venus of Vestonice a zejména sólo kpt. Hejduka - šifranta s básnickým střevem. Takže ač Honza Zeman zase jednou nedostal moc prostoru a vlastně vůbec nic nevyřešil, tak mě to bavilo. (19.10.2016)

A se statečným saniťákem je konec. Tak nám Jirka Hradec to exotické dobrodružství nepřežil, ale „jen o fous“, málem se mu to povedlo. Zeman tak přišel o dalšího parťáka, se kterým toho prožil opravdu dost. Málem mi i slza ukápla. Nicméně tento „akční“ díl se mi i docela líbil. Rozhodně víc, než ten předchozí. Byla tu výrazně lepší atmosféra i děj, u kterého jsem se nenudil. Teda až na tu finální přestřelku s tragickým koncem, ta byla úsměvně trapná… (16.07.2019)

Spolu s Koncem velké šance se jedná o nejlepší špionážní epizodu seriálu a zároveň o jeden z nejlepších dílů vůbec (má top 5: epizody 4, 6, 14, 15, 28). Díly, kde umírají Pavel Bláha, respektive Jiří Hradec, mám velmi rád - příběhy jsou natočeny zajímavě a poutavě. V tomto dílu nechybí ani povedené akční scény. Postavu Jiřího Hradce (Rudolf Jelínek) mám z celého seriálu asi nejraději. Jednoznačně nejsympatičtější postava z řad Sboru národní bezpečnosti, Hradec se líbil ženám, uměl se celkem rvát, byl jazykově vybavený a riskoval život i za hranicemi Československa a socialistického bloku vůbec. Hana Maciuchová v roli Inge patří k nejkrásnějším ženám seriálu. Výborně zde zahráli Jiří Adamíra, Radovan Lukavský či Jiří Lír. Postava Zemana je sice velmi v pozadí, ale nijak mi to nevadí. Pohřeb Jiřího Hradce byl natočen dobře, dokonce mě dojal, přestože na něm byl (nepřekvapivě) zahrán Pochod padlých revolucionářů. Pohřeb byl natočen v Úněticích, okres Praha-západ. Hrdinný boj československého rozvědčíka s bývalými nacisty a jejich poskoky v jižní Americe se zřejmě nikdy nestal. Autorem scénářů epizod 27 a 28 byl J. S. Kupka, který před cca 15 lety umělecky zpracoval vzpomínky paní Sosnarové na věznění v gulagu (Krvavé jahody), ve kterém však nikdy nebyla, jak zjistil historik Adam Hradílek. Potvrzuje to, že Kupka uměl dobře a přesvědčivě zpracovat látky, které měly vycházet (ale spíše nevycházely) ze skutečnosti. (10.03.2021)