Intimní osvětlení

Intimní osvětlení je bezdějové, autentické a mrazivě komické. Ivan Passer, Jaroslav Papoušek a Václav Šašek dokázali scénář napěchovat mikrosituacemi, které jsou nevtíravým způsobem vtipné, zajímavé a strašidelným způsobem reálné. Vztahy mezi muži a ženami, únavné každodenní hádky o zbytečnosti, pocit, že vám život utíká mezi prsty, že byste nejraději podpálili chalupu, kde žijete, utekli někam daleko a začali znovu. Film je nasnímán ve zvláštním vesnickém bezčasí a mohl by se odehrávat kdykoli. I dnes se na vesnici dá narazit na místního idiota, který kvůli svému postižení bude lidi oslovovat špatným jménem, i dnes je rozpor mezi uměleckými ideály a životní realitou aktuální. Právě zastavení času skvěle symbolizuje finální scéna, kdy si všichni dospělí chtějí připít "dobrým vaječným koňakem", který je ale ztuhlý a neteče, a tak nehnutě stojí se zakloněnými hlavami a sledují skleničky dnem vzhůru. A hlavně: děsivá rezignace, jejímž symbolem je hlavní hrdina Bambas - nadaný hudebník, který skončil v jedné rozestavěné vilce společně s dětmi, manželkou a jejími rodiči, stal se ředitelem vesnické lidušky a hraje už jenom na pohřbech. Tváří se, že je to v pohodě, ale stejně z něj v opilosti vypadne, jak moc by toužil po něčem jiném, jenže s partnerkou bez fantazie to prostě nejde... Ti prostší mají jednodušší filozofii. Řídí se hláškou "já si tady sedím, poslouchám a žeru". Existuje jednodušší metafora pro smysl jejich bytí? (11.03.2018)

Passerův film se nese ve stejném duchu, jako by ho natočil Forman nebo Papoušek. Civilní a pravdivý snímek, jehož základem je kontrast mezi životy dvou muzikantů, zaujme vtipnými scénami i zamyšlením se nad obyčejnými věcmi, které mohou pro jednoho znamenat štěstí a pro druhého břímě. 8/10 (22.05.2009)

Intimní osvětlení je hlavně o (mužském)přátelství a o ztrátě (mužských)iluzí (hlavně prostřednictvím manželky)...no a taky o vztahu(lásce) mezi mužem a ženou a jeho vývoji, který je ukázán na třech párech : milenci, manželé a staří manželé. Scéna s opilými kamarády, kteří se nakonec rozhodnou vyrazit do světa a skončí u airkoŇaku je nezapomenutelná stejně jako scéna, kde ukazuje Věra Křesadlová v okně koŤata muzikantům, kteří se snaží hrát Mozarta a nějaká koŤata je vůbec nezajímají. Až se za 200 nebo 300 let budou chtít lidi podívat, jak se tady chovali muži k ženám a ženy k mužům, měli by se podívat na Intinmí osvětlení. (13.04.2005)

Údajně jeden z našich nejlepších filmů (různé české filmové ankety, kde se pravidelně umísťuje v TOP 30) a také příchozí "Nové vlny", pro mě osobně však doslova nezáživný film, do kterého jsem se nedokázal vžít úplně naplno, i když se na něm podílelo veleúspěšné trio Passer (světoznámý režisér), Papoušek (námět a scénář) a Ondříček (autentická kamera), a zaobíral se vlastně víceméně životem a obyčeji obyčejných lidí, jejich špatných stránek, nezakrýval v sobě různé slabosti, omezenosti a nedostatečnosti druhých, ba naopak zdůraznil je zde s typicky ironickým a úsměvavným pochopením. "NEJ" z rolí byl jednoznačně děda představovaný zde hercem Vostrčilem, a mladičká Věra Křesadlová bez těch dvou by snad tento film dopadl ještě hůře, nějak mě zde vesměs všichni Ti neherci a sled jednotlivých komických scén nechytl. Snímek který není ani nebyl určen pro širokou veřejnost, a pak vzpomeňte si že nejvýznamnější domácí (a nejen ty) snímky a jsou kolikrát leckdy o ničem-nezáživné-těžko stravitelné i silně nadhodnocené všemi těmi domácími filmovými kritiky a publicisty. (02.09.2007)

Česká nová vlna rozhodně není období, které bych miloval, ale musí se uznat, že vznikly filmy, které jsou lidské, ale přitom v sobě mají i něco, co dovedou říct, ať už o tom, jaký byl/je český člověk, jaká byla společnost, anebo jak málo nám někdy stačí k tomu, abychom každý den vstali a prostě to nezabalili. (31.07.2017)