Letec

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Pokud je Letec něčím především, pak dokonalou ukázku vrcholného Hollywoodu, toho Hollywoodu, který Hughes pomáhal ve dvacátých letech svými smělými vizemi budovat. Je to precizně naplněné žánrové schéma, které nabízí jak dechberoucí špektákl, tak skvělou dramatickou filmařinu. Nelze nepochválit famózní kameru, skvěle začleněné triky, perfektní dobovou muziku, která všemu dává styl a atmosféru. Příběh Howarda Hughese není jen osobním dramatem, ale i velkolepou a výpravnou podívanou, v níž vás některé scény přiškrtí po „hollywoodsku“ do sedačky a nenechají vás vydechnout (skvostně natočené vzdušné sekvence opravdu stojí za to). Co je ale mnohem důležitější – každá část slouží monumentálnímu celku a monumentalita celku nezastiňuje osobní a nepříliš idealizovanou osobní rovinu. Hughesova osobnost je středobod, kolem kterého se vše spektakulární točí, ne naopak. Toho si na Martinu Scorsesem cením. Nepodlehl velkému tématu a pokusil se jít pod povrch. Neidealizoval, ale pokusil se podat příběh jednoho z fascinujících nositelů lidské imaginace a touhy létat (obrazně i doslovně) ve všech odstínech. Z místa, kde jsem seděl, se jednoznačně zdálo, že uspěl. Letec je opravdu nádherným exemplářem životopisného velkofilmu ve vším oslnivém lesku. Na bídu tentokrát místo nezbylo... Těch pár minut, které má film navíc, lze považovat za dědičnou chorobu. A slabší Loganův scénář dokázal Scorsese bohatě vyvážit svou precizní režií. (12.02.2005)

Scorsese letca a filmára Hughesa (nakrútil len dva filmy, ale veľa produkoval) zobrazuje ako čoraz paranoickejšieho muža, ktorému ničia život úchylky, hraničiace s chorobou (paranoja, egoizmus, hygiena) a tvrdohlavosť (neochota zájsť k lekárovi). Nečudo, že sa zabarikádoval pred svetom a svet pred ním. Lietadlá tvoria v Letcovi snáď ešte dôležitejšiu ingredienciu, ako samotné filmy; súvisí s nimi niekoľko najmagickejších scén zo snímky (nakrúcanie Hell´s Angels, džezom podfarbený prelet nad nočným mestom, havária). Všetko istia s rozumom vybratí herci v podporných úlohách, z nich niektorí sa iba mihnú (Willem Dafoe), iní majú o čosi väčší priestor (Ian Holm v jedinej scéne sa meniaci na kvalifikovaného experta na prsia) a minimálne jeden sa každým ďalším filmom vypracúva na obdivuhodného chameleóna (John C. Reilly). (05.11.2005)

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře. (12.02.2005)

Po "Rayovi" jsem šel hned do dalšího nominovaného a také životopisného "Aviatora". Tentokrát bylo očekávání větší .... a o to větší bylo zklamání. HH asi v Americe něco znamenal, takže tamní diváci si možná hlavního hrdinu víc užijí. U nás je pro někoho "nezapomenutelný", ale pro mě třeba úplně neznámý. S takovou variantou asi scénárista nepočítal. Možná i proto jsem se v průběhu těch skoro tří hodin několikrát přistihl, že se nudím ... Já mám ale tenhle problém s posledními Scorseseho filmy ... Moc jsem se těšil (jako na "Gangy") a byl jsem zklamán (tak jako z "Gangů" :) (16.02.2005)