Letec

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře. (12.02.2005)

Kdesi jsem napsal, že Ridley Scott je režisér, s jehož režisérským pojetím se z neznámých příčin vzácně míjím snad v každém jeho filmu. S Martinem Scorsesem si zase moc nerozumíme co se týče výběru témat a "pohledu na věc". Skutečně nejsem divák, který musí za každou cenu mít ve filmu nějaký silný příběh, ale vnímat zrovna Scorseseho filmy čistě skrze obraz prostě neumím a čistě skrze režii také ne. V případě "Letce" to platí dvojnásob, navíc mi dojem z filmu neustále kazily nějaké drobnosti jako slabé triky, lacině použitý Bach nebo otřesně nalíčený Di Caprio. Proto tohle celkem osobní hodnocení. (13.02.2006)

Když snít svůj americký sen, tak jedině v oblacích.. Řemeslně letmý dotek filmařského nebe na křídlech okázalé výpravy, obsahově však jen uměle působící nuda - co naplat, že by se životní příběh Howarda Robarda Hughese těžko vměstnal i do desetkrát delší stopáže. A božský babyface Leo? Výstředního muže spousta profesí jsem mu začal věřit, až si nalepil jizvu zakrývající knír a když se tak člověk zpětně zamyslí nad jeho posledními deseti filmy o hodnocení v červené barvě, režisérských kapacitách a délce zásadně nad dvě hodiny, uvědomí si, že jeho výrazové prostředky se hodně opakují a ten "mám rudé oči a léky na sennou rýmu jsem si zapomněl doma" by měl už rovnou vyřadit z repertoáru. Mimochodem, vsadím se, že kdyby při rekordním letu kolem světa pouštěli Aviatora v nepřetržité smyčce místním pětihvězdičkářům, všichni už vystoupí v Paříži během prvního mezipřistání.. (04.06.2012)

Na Scorseseho relativně konvenční biják, a každopádně jeden z méně osobních, ale pořád královský nadprůměr. Dlouho jsem bojoval s určitou dějovou i formální netečností téhle epiky, ale byl to (překvapivě) hlavně DiCaprio, kdo ji udržel pohromadě. Jakkoli mi v roli po fyzické stránce moc neseděl (furt je to takový úzkoramenný kluk). (05.01.2005)

Zvláštní, někdy má člověk pocit, že mocní v Hollywoodu mají paměť kratší než voliči KSČM, a pak najednou přijde něco jako Letec a vás napadne, že to s nimi možná v tomhle ohledu nebude tak zoufalé. I když, kdo by si nepamatoval takového geeka jako podle všeho byl Howard Hughes. No, možná to podpořily ty Hughesovy prachy bez kterých by si tohle obdivuhodné šílenství nemohl dovolit;) Pridlhý film s neskutečnou výpravou, úchylným filtrem zelené barvy, Leonardem DiCapriem připomínajícím cosi mezi pokusem Timothyho Daltona hrát Rhetta Butlera a Paddy Kellym (schválně, kdo si ještě vzpomene, co to bylo zač), naprosto výjimečnou, skvělou, úchvatnou, "schopnou vytvořit iluzi krásy, je-li toho pro její roli třeba" Katherine Hepburn a několika dalšími pozoruhodnými vedlejšími rolemi či roličkami (hey Jude, refrain). Někoho (jako třeba mě) zarazí počet Oscarů a na jazyk se dere spojení "další akademické přecenění", ale pak se podíváte na ty kategorie a musíte chtě nechtě uznat, že je to hájitelné. Ale jinak - film je pro mě především o zážitku, ne o formě, a tady jsem se s Letcem jaksi nepotkal. (30.07.2006)