Cutter's Way
Režie:
Ivan PasserScénář:
Jeffrey Alan FiskinKamera:
Jordan CronenwethHudba:
Jack NitzscheHrají:
Jeff Bridges, John Heard, Lisa Eichhorn, Stephen Elliott, Arthur Rosenberg, Nina van Pallandt, Ann Dusenberry, Patricia Donahue, Francis X. McCarthy (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bone (Jeff Bridges) je trochu smolař. Rozbije se mu auto a stane se svědkem vraždy roztleskávačky, ze které ho pak policie obviní. Se svým dobrým kamarádem Cutterem se rozhodnou, že skutečného vraha vypátrají na vlastní pěst. Cutter je ovšem zmrzačený válečný veterán z Vietnamu a příběh o spravedlnosti se pomalu začne měnit v příběh o pomstě. Vrahem je totiž jeden z prominentních a spořádaných občanů a Cutter by ho rád osobně potrestal jako představitele systému, který ho poslal do války, a zničil mu tak život. Čtvrtý americký film Ivana Passera vznikl podle románu Cutter and Bone od Newtona Thornburga a stal se jeho prvním titulem, který se výrazně prosadil mezi diváky a kritiky. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Na Passerův film nemá cenu pohlížet jako na běžnou žánrovku z kriminální oblasti. Zločin je upozaděný a vlastně ani tradiční pátrání po pachateli nehraje ve filmu zásadní roli. Je to spíš východisko pro rozehrání psychologického dramatu o vyrovnávání se s následky vietnamské války a s kritickou atmosférou 70. let v USA. Hlavním tahounem událostí není hlavní hrdina Bone, ale jeho postižený kamarád Cutter, který marasmus zatrpklého přežívání vymění za snahu o dopadení podezřelého ze zločinu, který je místním zbohatlíkem. Tahle rovina by celkem fungovala, ale měl jsem problémy s přijetím obou mužských postav - ani jeden z nich mi nebyl sympatický, jakkoliv oba herci odvedli slušnou práci. Jádro problému je už ve scénáři a když filmovému hrdinovi nefandíte, je těžké s tím něco udělat. Celkový dojem: 60 %. ()
Dokonalost. Teda nemůžu si pomoct, ale todleto mě dostalo. Na osmdesátá léta netypický film, připomíná spíš sedmdesátky. Rozhodně nejde o thriller, určitě ne v té typické současné podobě...zápletka je zde druhotná záležitost (viz třeba postava Valerie, která uprostřed filmu prostě zmizí z děje; sice si toho všimnete, ale vlastně to vůbec nevadí, není to podstatné). Na druhou stranu snad každý charakter, který se ve scénáři byť jen mihne, se vryje do paměti (asi nejvíc Lisa Eichhorn v roli Mo). Navíc mezi herci funguje vzájemná chemie - jeden z pilířů, který umocňuje celý zážitek z filmu. Plus brilantní hudba Jacka Nitzscheho. Nemůžu si přát víc...jen víc takových filmů. ()
70% Ani bych se nedivil kdyby CUTTER'S WAY byl markantní inspirací pro bratry Coeny a BIG LEBOWSKI. Už tady totiž Jeff Bridges ztvárňuje roli mírně nezúčastněného pohodáře, kterého vtáhne do osidel průseru jeho poněkud fanatický kamarád Cutter (John Heard), zmrzačený vietnamský veterán s nutkavou potřebou řešit sebemenší bezpráví. Oproti BIG LEBOWSKI je tohle ovšem trochu hlubší ponor (což prosím neberte kriticky vůči B.L., ten film miluju!!!), byť Bridges se tu herecky teprve usazuje a o něco silnější výkon tady podává zjizvený John Heard (táta z HOME ALONE). Film režíroval Ivan Passer a podařilo se mu navázat na styl pozních 70s kriminálek jako NIGHT MOVES aniž by byl znát jeho české kořeny (celé to působí velmi autenticky). Vše podrtženo skvělým minimalistickým soundtrackem (Jack Nitzsche). ()
Mladý Jeff Bridges pátrá se svým afektovaným parťákem a veteránem z války po vrahovi mladé roztleskávačky. Neznámý thriller, který vyjma slušných hereckých výkonů, nenabídne mnoho zajímavého a vlažné tempo vyprávění s minimem napětí, celkovému vyznění také moc nepřidá. Velice průměrný a snadno zapomenutelný film. ()
Nebýt toho, že tento film natočil Ivan Passer, asi bych tento film úplně minul. Vlastně i když jsem ho viděl, nedá se říci, že by na mně zanechal nějaké zjevné stopy – nějak mne dojal, donutil k zamyšlení. Celý film je prodchnut atmosférou osmdesátých let, Jeff Bridges mi tu byl (k mému údivu) nesympatický (je strašně opálený, a asi má působit přitažlivě nebo co), film má trochu roztříštěnou formu. On totiž hlavní hrdina sice je Jeff Bridges, ale mnohem sympatičtější a zajímavější postava (a pro děj vlastně mnohem zásadnější než Bridgesův donchuán Bone) je Cutter v podání Johna Herda. Tento válečný veterán z Vietnamu se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Možná byla tato rozpolcenost dána už literární předlohou, nevím. Film na mě působil zastarale, a jako by mu v některých chvílích chybělo srdce, a byl natočen na zakázku. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (2)
- K vizuální stránce filmu režisér Ivan Passer řekl: "Hloubka pole byla součástí našeho záměru, chtěli jsme dosáhnout napětí mezi krásným prostředím a postavami, které žijí mizerný život. Abychom prostředí učinili součástí děje, nemohlo zůstat pozadí záběrů neostré. Používali jsme proto širokoúhlý objektiv, a to v širší škále, než je obvyklé. Mám rád, když divák vnímá pocit místa, kde se film odehrává. S tím souvisí i problém s barvou. (...) V Cutterovi jsme vyloučili modrou: je to 'studená' barva, kterou kameramani obecně nemají moc rádi, a nám se navíc nehodila do záměru vytvořit protiklad 'vřelého' prostředí a 'chladných' vztahů postav. Potlačit modrou v bylo v Kalifornii obzvlášť obtížné, protože tam je nebe pořád modré. Kameru jsme proto umísťovali nad úroveň očí, do pozice mírného nadhledu, a s tímto záměrem jsme také vybírali lokace." (NIRO)
- Režisér Ivan Passer vzpomínal na spolupráci s kameramanem Jordanem Cronenwethem (který, mimochodem, brzy poté nasnímal jeden z vizuálně nejobdivovanějších filmů všech dob - Blade Runnera, 1982): "Každý dobrý kameraman něčím vyniká. Já jsem tehdy hledal někoho, kdo by uměl zachytit to zvláštní kalifornské prostředí. Objevil jsem ho náhodou při sledování nějakého televizního filmu a hned mě zaujala jeho práce. Já jsem Jordana vlastně vytáhl z televize, nikdo s ním totiž nechtěl dělat, protože měl pověst, že je hrozně pomalý. To se potvrdilo, ale jinak to byl opravdu génius, vypadal jako Groucho Marx, měl vykulené oči a naprosto ignoroval produkční tlaky. (...) Dlouhé záběry byly vlastně produkční nutností, protože Jordanovi trvalo nasvícení několikavteřinového záběru stejně dlouho jako nasvícení záběru tříminutového. On maloval skrze kameru - seděl u ní, deku přes hlavu a koukal do objektivu třeba deset minut. Myslel jsem, že usnul, ale on se najednou odvrátil a velmi pomalu dal ke kameře druhé oko a uběhlo dalších deset minut. Byl to ten nejpomalejší člověk, jakého jsem kdy poznal... mluvil pomalu, chodil pomalu, pracoval pomalu." (NIRO)
Reklama