Cutter's Way
Režie:
Ivan PasserScénář:
Jeffrey Alan FiskinKamera:
Jordan CronenwethHudba:
Jack NitzscheHrají:
Jeff Bridges, John Heard, Lisa Eichhorn, Stephen Elliott, Arthur Rosenberg, Nina van Pallandt, Ann Dusenberry, Patricia Donahue, Francis X. McCarthy (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bone (Jeff Bridges) je trochu smolař. Rozbije se mu auto a stane se svědkem vraždy roztleskávačky, ze které ho pak policie obviní. Se svým dobrým kamarádem Cutterem se rozhodnou, že skutečného vraha vypátrají na vlastní pěst. Cutter je ovšem zmrzačený válečný veterán z Vietnamu a příběh o spravedlnosti se pomalu začne měnit v příběh o pomstě. Vrahem je totiž jeden z prominentních a spořádaných občanů a Cutter by ho rád osobně potrestal jako představitele systému, který ho poslal do války, a zničil mu tak život. Čtvrtý americký film Ivana Passera vznikl podle románu Cutter and Bone od Newtona Thornburga a stal se jeho prvním titulem, který se výrazně prosadil mezi diváky a kritiky. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Cutterova cesta sa zmestí do širšej škatuľky, v ktorej sa nachádza viacero variant jedného námetu. Hollywood však dokázal v minulosti aj relatívne neoriginálne námety zaplniť typologicky správne zvolenými hercami. Im tak potom uveríte emócie, vývoj a charakteristiku. Klady filmu a jeho spoločenský rozsah tu sú dostatočne osvetlené, ja by som len doplnil, že záver nie je žánrovo predvídateľný, že sa jedná o film o dospelých pre dospelých a že nahá mužná hruď Jeffa Bridgessa s jeho prelivom je rovnakou esenciou 80. rokov, akoTom Cruise v slnečných okuliaroch na motorke.70%. ()
Ačkoli nijak zvlášť netrpím na Jeffa Bridgese (mimo Báječných Bakerových), ani na Johna Hearda, musím uznat, že když zapomenu na střípky, které po sobě zanechal Passer v Československu, jeho exilová tvorba zřejmě nejvíce připomíná přerod Miloše Formana. Forman šel sice do sebe, asimiloval se a dotáhl to Oskary, ale zároveň nikdy nepotlačil vlastní vnímání světa. Zato Passer se asimilovat a naštěstí dal zcela zapomenout novovlnním výkřikům a jeho filmy v exilu lze považovat za filmy, nikoli za různé pokusy a experimenty, jak je tomu u většiny jeho migrujících současníků a jejich rodinných příslušníků. ()
Dokonalost. Teda nemůžu si pomoct, ale todleto mě dostalo. Na osmdesátá léta netypický film, připomíná spíš sedmdesátky. Rozhodně nejde o thriller, určitě ne v té typické současné podobě...zápletka je zde druhotná záležitost (viz třeba postava Valerie, která uprostřed filmu prostě zmizí z děje; sice si toho všimnete, ale vlastně to vůbec nevadí, není to podstatné). Na druhou stranu snad každý charakter, který se ve scénáři byť jen mihne, se vryje do paměti (asi nejvíc Lisa Eichhorn v roli Mo). Navíc mezi herci funguje vzájemná chemie - jeden z pilířů, který umocňuje celý zážitek z filmu. Plus brilantní hudba Jacka Nitzscheho. Nemůžu si přát víc...jen víc takových filmů. ()
Nebýt toho, že tento film natočil Ivan Passer, asi bych tento film úplně minul. Vlastně i když jsem ho viděl, nedá se říci, že by na mně zanechal nějaké zjevné stopy – nějak mne dojal, donutil k zamyšlení. Celý film je prodchnut atmosférou osmdesátých let, Jeff Bridges mi tu byl (k mému údivu) nesympatický (je strašně opálený, a asi má působit přitažlivě nebo co), film má trochu roztříštěnou formu. On totiž hlavní hrdina sice je Jeff Bridges, ale mnohem sympatičtější a zajímavější postava (a pro děj vlastně mnohem zásadnější než Bridgesův donchuán Bone) je Cutter v podání Johna Herda. Tento válečný veterán z Vietnamu se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Možná byla tato rozpolcenost dána už literární předlohou, nevím. Film na mě působil zastarale, a jako by mu v některých chvílích chybělo srdce, a byl natočen na zakázku. ()
Ivan Passer doposud není režisér, kterého bych nějak zásadně sledoval, ale musím říct, že po snímku "Cutterova cesta" si možná najdu čas na to, abych se mu trochu věnoval. Je to trochu detektivní snímek, trochu akční podívaná, ale přitom to má pořád společenskou hloubku. Tohle se mi na filmu zamlouvalo. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (2)
- Režisér Ivan Passer vzpomínal na spolupráci s kameramanem Jordanem Cronenwethem (který, mimochodem, brzy poté nasnímal jeden z vizuálně nejobdivovanějších filmů všech dob - Blade Runnera, 1982): "Každý dobrý kameraman něčím vyniká. Já jsem tehdy hledal někoho, kdo by uměl zachytit to zvláštní kalifornské prostředí. Objevil jsem ho náhodou při sledování nějakého televizního filmu a hned mě zaujala jeho práce. Já jsem Jordana vlastně vytáhl z televize, nikdo s ním totiž nechtěl dělat, protože měl pověst, že je hrozně pomalý. To se potvrdilo, ale jinak to byl opravdu génius, vypadal jako Groucho Marx, měl vykulené oči a naprosto ignoroval produkční tlaky. (...) Dlouhé záběry byly vlastně produkční nutností, protože Jordanovi trvalo nasvícení několikavteřinového záběru stejně dlouho jako nasvícení záběru tříminutového. On maloval skrze kameru - seděl u ní, deku přes hlavu a koukal do objektivu třeba deset minut. Myslel jsem, že usnul, ale on se najednou odvrátil a velmi pomalu dal ke kameře druhé oko a uběhlo dalších deset minut. Byl to ten nejpomalejší člověk, jakého jsem kdy poznal... mluvil pomalu, chodil pomalu, pracoval pomalu." (NIRO)
- K vizuální stránce filmu režisér Ivan Passer řekl: "Hloubka pole byla součástí našeho záměru, chtěli jsme dosáhnout napětí mezi krásným prostředím a postavami, které žijí mizerný život. Abychom prostředí učinili součástí děje, nemohlo zůstat pozadí záběrů neostré. Používali jsme proto širokoúhlý objektiv, a to v širší škále, než je obvyklé. Mám rád, když divák vnímá pocit místa, kde se film odehrává. S tím souvisí i problém s barvou. (...) V Cutterovi jsme vyloučili modrou: je to 'studená' barva, kterou kameramani obecně nemají moc rádi, a nám se navíc nehodila do záměru vytvořit protiklad 'vřelého' prostředí a 'chladných' vztahů postav. Potlačit modrou v bylo v Kalifornii obzvlášť obtížné, protože tam je nebe pořád modré. Kameru jsme proto umísťovali nad úroveň očí, do pozice mírného nadhledu, a s tímto záměrem jsme také vybírali lokace." (NIRO)
Reklama