Náruživost

Bergman se obvykle ve svých filmech zabývá vztahy mezi lidmi, na jejichž základě profiluje osobnosti postav. Zde je tomu naopak. Analyzuje do hloubky charaktery a poté je zanechá vzájemné konfrontaci. Dalo by se říct, že téměř(!) povídkovsky projíždí jednu postavu podruhé, nahlíží do jejího života a zkoumá ji. Zjišťujeme, že všechny žijí alespoň trochu ve lži, před ostatními jsou pokrytečtí a překrucují svoji minulost. Do toho občas prostřihne nerušivé promluvy samotných herců o své roli, motivaci - vcelku věcně ji vykreslují. Bohužel oněch známých silných vztahových momentů je zde pomálu, potěší krátké epizodky jako ta se psem.__Vychutnejte si složení Bergman-Nykvist-Sydow-Josephson-Ullmann-Andersson, nic lepšího se vám v jednom filmu nesejde! (15.08.2006)

3,5*/5...En Passion mi príde ako typický Bergman (samozrejme okrem farebnosti) so všetkými ingredienciami, ktoré k nemu neodmysliteľne patria -štandardne dobrý "klasický" herci, fenomenálny Nykvist, prostredie ostrova, hlboké myšlienky a pitvanie sa v temnom psyché postáv, gradácia príbehu a jeho klasicky silné vyústenie. Všetko je na svojom mieste a predsa niečo chýba... Každopádne, keby to bol jeden z mojich prvých Bergmanov asi hodnotím inak, takto mi stále ostávajú v pamäti iné skvosty... (03.08.2010)

84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu! (05.11.2006)

Film představuje bergmanovský standard. Standard - měřeno ovšem výhradně bergmanovskýma očima - lehce opotřebovaný. Mnohé z toho, co je tu řečeno, jsme již určitě slyšeli. Způsob, kterým se přechází z flirtu (byl to opravdu jen chvilkový flirt ?) mezi Andreasem a Evou do vleklého Andreova soužití s Annou, je vysvětlen velmi vnějškově (opět s ohledem na Bergmanovu dimenzi). Že se i tak jedná o vrcholné dílo mistra světové kinematografie, zůstává zřejmým. Stejně tak jako skutečnost, že kdesi v pozadí slyšíme plačící či jinak strádající autorovo srdce. Poznání, že Bergmana - právě proto, že je to Bergman - nikdy není dost, rozhodně nezarmoutí. A to i v případě NÁRUŽIVOSTI. (23.05.2011)

Bergman, Ullman a von Sydow po roku opäť na ostrove a opäť vo vojnovom stave, i keď teraz už len obrazne. Boj so svojim vnútrom (a mindrákmi ľudí z Andreasovho okolia) ale nie je o nič ľahší. V Náruživosti mi pripadalo všetko presne na svojom mieste, či už obsahovo alebo po štylistickej stránke a samozrejme aj hereckej. "Dokumentárne" vsuvky sú geniálnym ozvláštnením, za prvé si nespomínam, že by som niečo podobné niekde inde videl a za druhé tak lepšie pochopíte postavám. A vzhľadom na získané informácie môžete ešte lepšie posudzovať aj výkony všetkých štyroch postáv. (04.04.2024)