Canterburské povídky

Trilogie života. 1)  Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2)  Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3)  Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4)  I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5)  Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6)  Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7)  Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8)  Herci jsou převážně naturščici._____ 9)  Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10)  Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11)  Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12)  O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13)  Z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera, vyprávění pro radost z vyprávění, uvidíme 8 (z 24) povídek a 5 meziher._____ 14)  Co dodat? Hey Satan! Lift up your tail and show us where you keep the friars in hell! (09.05.2022)

Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. (17.11.2014)

Pamatuju se, že jsem z kina vylezl docela zklamaný (byl to můj první Pasoliniho film a čekal jsem nějaké opravdu zlé zlo), přestože jsem se během filmu dobře bavil. Teď, s odstupem času, můžu ale říct, že jsem se jen k několika málo filmům myšlenkami vracel tolikrát, jako k tomuto a tak dlouho po jeho shlédnutí. (12.08.2006)

Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% (19.10.2023)

A tak skončily se povídky Canterburské, vyprávěné jen pro radost z vyprávění a pro nic jiného. Povídky vskutku nebyly moudré, některé dokonce až s demencí hraničily, a pohříchu ani zábavné nikoli. Nejlépe dají se slovem ,,zbytečné" popsati, neboť ničím člověka obohatiti nemohou, jakož ani moudrou myšlénkou či dobrým vtipem nikolivěk. Bratr Pasolini měl pokusů o hodnotné umění zanechati a místo toho nějaký vpravdě zběsilý pornofilm natočiti. Amen (23.08.2006)