Kapky deště na rozpálených kamenech

Tak tohle je mazec! Film dotažený do konce po všech stránkách! Nadchla mne postelová scéna s kabátem, která se objevuje ve třech variantách pokaždé s výměnou rolí. Hodnotitelé toho filmu se dělí přesně na dvě půlky - ti, kteří pochopili (claudel, Dan) a ti, na které to byl příliš těžký kalibr. Přitom jde o dílko přímočaré, které dost přesně vykresluje charaktery všech 4 zúčastněných. Bezelstná postava mladičkého France, velkého manipulátora a svůdníka Leopolda, naivní a snadno ovlivnitelné Anny i tragická postava Věry. Členění příběhu do jednotlivých dějství s mírným časovým odstupem je zachován dle divadlení předlohy a nepůsobí nikterak rušivě. Naopak uzavřenost každé epizody dává vyniknout celku, než kdyby příběh plynul bez přerušení. I když jde o drama, jsou zde jasné komediální prvky. Film bych doporučila spíše náročnějším divákům, nikoliv konzumentům seriálů a akčních filmů. (11.09.2014)

Mistrné dílko. Výborné komorní drama o lásce, vášni a manipulaci s lidskými city. Díky tomuto filmu jsem poznal písničky Francoise Hardy, které jsem si nesmírně zamiloval. Träume je nejpřiléhavější melodie, jakou Ozon pro takový žánr mohl zvolit. V té písni je obsažena tragičnost celého příběhu. (13.03.2007)

Dost drsné německé drama s francouzskou poetikou a kompozicí... Bravurně & absurdně vykreslené postavy žijící ve vztazích, které by nám mohly připadat tak rozdílné - ve skutečnosti však tragicky podobné. Nutí nás klást si otázky nad závislostní strukturou takřka libovolných vztahů, nad ovlivňováním (formací) partnera partnerem - a celkově nad tím, jak se člověk ve vztazích může realizovat a realizuje... (06.02.2008)

Vidět v jeden večer nejdřív Almodóvara a poté Ozona je docela mazec! První se snad v žádném filmu neobejde bez alespoň jedné transvestity, druhý se velmi často v různé míře pouští s oblibou do tématu homosexuality a přidat si do děje ještě navrch transsexuální postavu s prodělanou změnou pohlaví vlastně není cizí žádnému z nich. Další šílený vztahový LGBT bizár mě vesměs bavil do chvíle, než se nezačal brát postupně stále vážněji. V té chvíli už i vsunutí absurdní stylizované taneční vložky působilo jako totální WTF. :o) Sexuálně založené hrátky uprostřed těžkého vztahového propletence bez hranic naštěstí Ozon více rozehrává v dialozích, než „v akci“ (ačkoliv ani té se většinou nevyhýbá) a celé dění ozvláštňuje hravými nápady s kamerou a výtvarní stránkou v minimalistickém prostředí plném oken či zrcadel, což mě obzvlášť upoutávalo. I herecké výkony patří k velice slušným, tematicky mě však Kapky deště spíše míjely a oproti slušně vybudovanému zázemí pro svižné dialogy se Ozonovi (s výjimkou závěrečné scény v doprovodu německy zpívaného šansonu) nepodařilo vybudovat tak silnou atmosférou, aby ke mě docházely silnější emoce v dramatičtějších částech filmu a abych cítil jedinečný zážitek po celou dobu. Pokus o cosi (ve své době) nevšednějšího to však nebyl špatný... [65%] (13.11.2022)

Ozonova zkouška na art vyšla celkem dobře, chvílemi se podařil nádherně vybroušený diamant (především seznámení Lea a Franze a samotný konec), chvílemi se jedná o volně se povalující uhlík, který ještě nezačal krystalizovat. Ozon se pokusil zařadit po bok Denisové a Caraxe, ale skončil někde u Cattetové s Forzanim. Škoda, že se tomuto směru nevěnuje více, tento snímek dával tušit, že by z něj mohl být nadějný autor neotřelých filmů. (23.06.2015)