Il Boemo

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132. (26.02.2023)

Cením, že to Václav natočil v italštině a že tu Dyk mluví plynně italsky. Za to hvězdička. Pak se mi taky líbilo, že zde často a správně dlouze zní opera. Za to druhá hvězdička. A pak... pak... pak už vlastně nic. Možná mi uniká nějaký geniální tvůrčí záměr, ale z životopisného filmu čekám, že se o osobnosti, o které to je, něco dozvím. A tím nemyslím encyklopedický výklad od narození po smrt, ale aspoň nějaký pocit z toho člověka, pochopení jeho já, prostě něco, abych si po skončení filmu řekl "Ano, asi takový byl Mysliveček". Z tohohle jsem ale necítil absolutně nic. Vůbec to celé je dost chladné, bezpáteřní, odtažité, bez chuti a zápachu a neurčité jak výtah z Wikipedie "obohacený" o nadmíru sexuálních scén a dlouhý dialog o vyměšovaní. Dozvěděl jsem se, že Mysliveček existoval, že měl talent, že měl víc než jednu ženu, že měl rád sex a že umřel na syfilis, což jsou informace nedostačující ani na krátký film v nějakém Myslivečkově muzeu. Tohle ale má 140 minut, mimo operní scény se to šíleně táhne, výprava je jak z průměrného televizního filmu a exteriéry zde prakticky nejsou a jelikož zde Václav neměl jak pojednávat o problémech menšin, tak to i působí, že mu výsledek byl vlastně fuk, ale doufal, že ho za něj ocení v zahraničí, asi. Jak se dalo čekat, Českého lva v hlavních kategoriích to získalo, šlo to na Oscary, ale v zahraničí to zůstalo naprosto bez zájmu. A je mi teď naprosto jasné proč. Ani u životopisu skladatele nemůže všechny nedostatky zachránit jeho hudba. 2* (06.01.2024)

Velmi mě zaujala česko-italská spolupráce na filmu, takže díky tomu můžu říct, že jsme zase světový. Asi by se mi film úplně vyhnul, kdybych neviděla České lvi a právě díky nim jsem se na Il Boemo chtěla podívat. Vojtěch Dyk byl překvapivě opravdu dobrý jako Josef Mysliveček, přišlo mi, že se do role opravdu položil a jeho italština byla skvělá. Asi nejzajímavější scéna byla, když se Mysliveček setkal s Mozartem. Ale to je asi tak jediné. Film má 140 minut a z toho se tam 100 minut neděje vlastně skoro vůbec nic. Těch zbylých 40 minut je nejlepších a nejzajímavějších. Mělo to obrovský potenciál, Dyk naprosto skvělý, ale film jako celek prostě velká nuda a je to škoda. Mohl to být povedený a zajímavý životopisný snímek. (02.04.2023)

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím. To Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] A jak široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)

Na mě film působil, že je více o hudbě než o Myslivečkovi samotném. Chápu, že o něm a jeho životě víme jen útržky. Možná proto byl záměr udělat z něj tak nepřístupnou postavu a nechat interpretaci na divákovi. Na mě to bylo ale až moc. Co tak Myslivečka táhlo k hudbě, proč opustil rodinu, sám po rodině netoužil? Proč psal jen divadla a nebyl an kralovském dvoře? Zatím co si kladu otázky, vydím Myslivečka asi popáté s někým poprcávat a nevím, jestli byl fakt takový promiskuita, nebo jen rád šplhal po společenském žebříčku a vnucoval svoji hudbu bohatým šlechtičnám. Před usnutím mě zachraňovalo perfektní provedení hudební části filmu a Dyk. (19.03.2023)