Ecce homo Homolka

Svérázná rodinka Homolkovic si dokáže zdánlivě obyčejnou neděli dokonale užít. Od návštěvy lesa až po domácí hádky a udobřování. Pospolitost je u nich nade vše.Úvodní scéna v lese je sice nejprve vtipná, když se divák seznamuje s jednotlivými členy rodiny a jejich osobitými charaktery, ale pokus o její vypointování s údajným "přepadením" v lese nevyšel a je zkrátka nedotažený i přes nastalý chaos a povyk, ke kterému v lese došlo, a výskyt postav s křestními jmény Jeníček a Mařenka(!). Poté se přesuneme do skromně zařízeného Homolkovic pražského bytu a až na drobné výjimky ho až do konce neopustíme. Od té doby začne palba vynikajících hlášek v podání vynikajících herců i neherců. Film i přes svůj nastalý divadelní minimalismus vystihuje s velkým přehledem českou rodinu a jejich malost, která je jakýmsi nastaveným zrcadlem pro diváky, kteří se v ní snad mají poznat, ačkoliv si to nikdo nikdy nepřizná. Film našel sílu v kompaktním zobrazení jednoho nedělního odpoledne, jehož trpká příchuť je tím, co tenhle film žene dopředu. Sváry, konflikty, hádky netřeba představovat, protože zde jsou vyobrazeny originálně, tak jak to tvůrci tzv. nové vlny šedesátých let, mezi něž režisér Jaroslav Papoušek neodmyslitelně patřil, dokázali s funkčním režisérským rukopisem. Časté reprízy filmu však přispívají nemalou měrou k ohranosti filmu a spousta nuancí a hlášek tím ztratila svůj původní pel. Herci jsou však nezapomenutelní a Šebánkovo popisování fotbalového zápasu nemá obdoby. Pro mě nejlepší scéna filmu. 70% (02.02.2014)

Co je vlastně na téhle komedii tak cenné? Také vzhledem k další Papouškově tvorbě mám pocit, že to na začátku natáčení nevěděl ani on sám. Právě díky tomu, že tvůrčí záměr byl minimalistický - totiž převést na plátno obraz jedné reálně existující „veselé“ rodiny - vznikla víceméně bezděky komedie, která vypovídá strašně moc o lidech a době svého vzniku. --- Já tu dobu pamatuji, jsem věkem blízký sourozencům Formanovým, a nevzpomínám na ni rád. Ne, v tomto případě nejde o bolševika, nýbrž o naturalistický obraz sexuální revoluce, která tehdy probíhala nezávisle na politbyrech v celém západním světě. Hippies nadělali největší kravál, ale revoluce možná ještě zásadněji probíhala v rodinách. Tato komedie zobrazuje poslední léta existence dnes vymřelého živočicha zvaného „muž - hlava rodiny“. Všimněme si, ženy ještě bez námitek vykonávají všechny takzvané ženské práce, ale už vůči mužům ztratily jakýkoli respekt, stejně jako potomci k rodičům, mladší ke starším, a vůbec lidé k lidem. --- Homolkovi si to ještě plně neuvědomují, ale rodina už ztratila důvody existence. Ženy už mohou dobře žít bez mužů a muži bez žen, na šoustání manželství nepotřebují, a děcka koneckonců vždycky nějak vyrostou. Bytová krize u nás ještě nějaký pátek držela rodiny pohromadě (rozvedení spolu přečasto stejně museli bydlet dál), ale už tehdy bylo založeno na to, co dnes všichni uznávají: rodina a rodičovství jsou pouze jedním z řady rovnocenných způsobů existence dospělého člověka. --- Papež a já si myslíme, že je to špatně. Asi proto jsem z tohoto filmu pokaždé tak moc smutný. Takhle nějak žertovali žoldnéři mašírující k bělohorskému bojišti. (29.08.2010)

No něco podobného jsem čekala.... Film divákovi nabízí několik scének ze života obyčejných lidí, přičemž nechápu, co tam dělá ta milenecká dvojice. Jestli je to vtipný? Místy. Místy je to ale i dost smutnej film (prchající lidi z lesa, "Chtěla jsem tančit"), tak nevím. Je to jako by umělecký režisér chtěl natlačit jakési hlubší motivy do filmu u obyčejné masňácké rodince. V každém případě nejvíc se mi líbila dvojice babička-dědeček, kteří se k sobě chvílemi chovali strašně, ale zároveň se měli rádi - bože, zní to jako klišé, ale je to tak. Josef Šebánek a Helena Růžičková coby jeho filmová snacha táhnou celý film a bez nich by to byl jen experimentální film, který vznikl ve správné době. Myslím, že ale v 60. letech vzniklo mnohem víc českých filmů, které si zaslouží lepší hodnocení než které má rodina Homolkovic. Není to trochu k zamyšlení? (15.11.2011)

Netřeba moc slov. I po více než padesáti letech je první díl trilogie až nepříjemným a svým způsobem mrazivým zrcadlem české povaze, společnosti a mravů. Jaroslav Papoušek po celou dobu nerozehrává žádný příběh, ale jen a pouze se soustředí na geniálně odposlouchané a napsané dialogy a zachycení jednoho běžného nedělního dne v úplně normální rodině. Jejich hádky neřeší zásadní problémy, ale pouze banality, které jsou ovšem prostorem pro množství trefných hlášek a pro to, aby se v nich každý našel. Excelentní jsou herecké výkony, kterým kraluje úchvatný Šebánek, který je tak autentický, jak to jen jde, ale i František Husák, Marie Motlová a Helena Rúžičková jsou fenomenální a opomenout se nesmí ani raubíři v podání dvojčat Formanových. De facto každá scéna je skvěle vypointovaná a stala se legendou (popis fotbalového zápasu je neuvěřitelně nadčasový a geniální), navíc nejde o humor, který je hrubiánský a lidový, ale inteligentní, i když až nepříjemně trefný. Jediné, co se snad dá vytknout, je minilinie s dvěma mladými, kteří si chtějí užít, ale není jim to dopřáno, která nikam nevede a je trošičku navíc. Československá nová vlna v nejlepší formě a naprostá legenda. 90 % (11.04.2020)