Sophiina volba

Jsou to vlastně 2 filmy v jednom. Pokud se děj odehrává za války ( transport + koncentrák ), tak jsem byl spracováním nadšen a hodnotil bych 5 hvězdy. Pokud jde o druhou linii filmu ( scény z domu ), které mají cca dlouhých 120min, tak z těch jsem, už tolik nadšen nebyl. Hodnotil bych jen 3 hvězdy. Film je především herecký koncert Meryl Streep, která mě opět přesvědčila, že je nejlepší herečkou. Dokáže totiž každou svojí roli zahrát velmi přesvědčivě, což většina herců a hereček prostě nedokáže. Musím, ale pochválit i oba herce ( P. McNicola a K. Klinea ), kteří Meryl velmi dobře asistují. (29.09.2013)

Pakulův majstrštyk na motivy bestselleru Williama Styrona. Knihu jsem bohužel nečetl, takže nemůžu srovnávat, což je možná ale ve výsledku v tomto případě kladem. Meryl Streep rozhodně nepatří k mým oblíbeným herečkám ( jejím filmům se většinou vyhýbám ) , ale po shlédnutí tohoto snímku, budu muset svůj postoj k ní přehodnotit. Tímto dechberoucím výkonem si o mou větší pozornost jednoznačně řekla. Toho oscara si jednoznačně zasloužila, nemohl skončit v lepších rukou. Zdatně ji sekundují v roli Nathana skvělý Kevin Kline a Peter MacNicol jako začínající spisovatel Sting. Nejsilnějším momentem celého snímku pro mě osobně je scéna, kdy vyhublá nakrátko ostříhaná Maryl Streep jako Sofie se brodí bahnem podél přeplněných kotců s židy čekajích na smrt. Opravdu skličující pocit mě celého zaplavil. Druhým silným momentem je síla záběru KONTRASTU mezi samotným koncentračním táborem a vilou Rudolfa Hesse. Jako by člověk mávnutím kouzelného proutku vstoupil úplně do jiného světa ( vzdáleného tisíce mil ) a přitom ve skutečnosti je to pouze pár metrů oddělených zdmi. Naproti tomu ona finální ( stěžejní ) scéna s " volbou dětí " , přestože mistrně zahraná od Meryl ( vidíte ji v očích to čiré zoufalství ) , mohla být na můj vkus více vygradována. Přesněji řečeno měl si jí Pakula více předpřipravit. Nicmémě pro mě osobně velice silný zážitek! p.s. tímto si sám sobě slibuji, že čas k přečtení Styronovi knihy si najdu. Už pouze kvůli tomu srovnání....... (01.09.2009)

Kdo se obává citového vydírání, může být klidný, nekonalo se. Postupné odkrývání Sophiina příběhu pomohlo vstoupit do jejího světa, který přes všechnu snahu okolí zůstává nesdělitelný a nepochopitelný. Snad právě proto učiní svoji poslední volbu a odchází od muže zdravého a milujícího, ke komplikovanému a nemocnému. (25.10.2016)

Knihu jsem nečetla, přesto z hodin literatury na škole moc dobře vím, o jakou "volbu" se jedná, takže mě vyvrcholení zasáhlo o poznání méně než jiné zvraty; kupříkladu Stingův rozhovor s Nathanovým bratrem. Jo, spoilerování by mělo být v některých případech trestné. Ale co už. Od první vteřiny jsem věděla, k jakému závěru film spěje, a tak jsem si užívala spíše provedení. Nevím, jak byly postavy vykresleny v knize, ale k žádnému ze tří hlavních herců nemůžu mít silné výhrady. Meryl Streep svou roli Sophie pojala svědomitě, navíc si maskéři vyhráli i s vizuálním dojmem (4 podoby Meryl aneb "Meryl před Osvětimí", "Meryl v Osvětimi", "Meryl po příjezdu do USA", "Meryl v Brooklynu"). O Klinovi někteří píšou, že oproti knize nebyl dostatečně šílený, nemůžu posoudit, nicméně moje názory na jeho postavu byly proměnlivější než počasí, takže rozhodně nemůžu říct, že by byl nudný. Naopak mi jeho Nathan sedl z celého filmu asi nejvíc a celkem mě mrzelo, že nedostal víc prostoru. A co se týče samotného Stinga, byl takové nepříliš výrazné pojítko příběhu, ale vzhledem k jeho dvěma zajímavým sousedům mi to nijak nevadilo. Toliko k hercům. Jo, a ještě jedna poznámka na závěr; film je víceméně rozdělen na dvě části, jakýsi "současný život" a "vzpomínky na válku". Řada recenzentů, zdá se, prerefuje to druhé, já si užívala obojí stejně. První část kvůli rozporuplné postavě Nathana, druhou díky výborné proměně Meryl Streep. Pokud se vám nechce číst dlouhou knihu, myslím, že film v tomto případě nebude úplně špatnou volbou. (03.03.2010)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)