Sophiina volba

No, knihou nepoznamenaný, čekal jsem asi něco trochu jiného. Resp. to, co přišlo až po cca půlce filmu, což mě docela zklamalo. Výjevy z přítomnosti mě totiž nechávaly poměrně chladným a ani herecké obsazení mě nijak nefascinovalo. Bylo však zajímavé, jak se měnil můj pohled na výkon Meryl Streep v průběhu snímku, z počátečního "za co jako dostala Oscara?!" až na závěrečné "no, fakt si ho zasloužila!". Ve výsledku jsem z toho měl ale kupodivu velmi dobrý pocit, jako kdyby mi konečně zapadly scény ze současnosti do těch z minulosti, proto dávám slabší, leč 4*. (17.02.2011)

Zaujimavy scenar, pri ktorom mohla Meryl Streep ukazat svoj herecky talent, kedze to bol jeden z tych prvych filmov na zaciatku jej hereckej kariery a hned dostala svojho prveho Oscara za najlepsiu herecku v hlavnej ulohe. Taktiez aj pre Kevina Klinea to bol zaciatok a z mojho pohladu by si tiez zasluzil aspon nominaciu za tuto ulohu, ale to sa mu podarilo o par rokov neskor, ked ho John Cleese vdaka tejto ulohe obsadil do komedii RYBA JMENEM WANDA (1988) a nielenze bol nominovany, ale hned dokazal nominaciu premenit na Oscara. Jediny Peter MacNicol mi tam nesedel, nech sa uz akokolvek snazil, pretoze mal smolu, ze u mna bol zaskatulkovany ako komedialny herec z filmov napriklad KROTITELE DUCHU 2 (1989), DRAKULOVINY (1995) alebo MR. BEAN: NEJVETSI FILMOVA KATASTROFA (1997). Ale naspät k filmu Sophiina volba. Prva polovica je cisto dialogova medzi spominanymi troma protagonistami a az v druhej polovici filmu pridu na rad desive a smutne sceny z koncentracneho tabora. Je zaujimave, ze sa uvazovalo aj o obsadeni Magdy Vasaryovej do ulohy Sophie... 29.05.2010 _______ Meryl Streep - (Sophie) +++ Kevin Kline - (Nathan) +++ Peter MacNicol - (Stingo) +++ Rita Karin - (Yetta) +++ Stephen D. Newman - (Larry) +++ Greta Turken - (Leslie Lapidus) +++ Josh Mostel - (Morris Fink) +++ Produkcia: Alan J. Pakula +++ Hudba: Marvin Hamlisch +++ (29.05.2010)

Nejdřív musím poznamenat, že jsem knihu nečetl, jen jsem jako každý věděl, co to je za "volbu", kterou musí ta Polka v koncentračním táboře udělat. Film mě pak zklamal (a nevím, jestli je podobně stavěná i kniha) právě tím, že se v naprosté většině odehrává již PO té zásadní události a připomíná jakousi snílkovskou variaci, přičemž postava Stinga je velice nesympatická. Vynikající Streepová vzpomíná na děsivé události a vždy, když se vyprávění přenese do minulosti, do koncentráku, film chytne obrovskou sílu, jen škoda, že se tomu děje tak málo. (25.01.2009)

Občas vidím film, ktorému sa nedajú uprieť umelecké kvality, ale ktorý už nikdy nechcem vidieť znova. Dôvodom je stopáž, vďaka čomu je Voľba dosť únavná a taká nedefinovateľná, nepríjemná, chladná depresia. Sú totiž filmy, ktoré ma svojou depresiou chytia tak, že si ich pozriem niekoľkokrát. Určite nie tento. Celé to nesie na sebe Streepová, ktorú tu tak zrichtovali, že zabudnete, že bola jednou z najkrajšich herečiek 80tych rokov. McNicol bol neskutočný ňouma aj v mladom veku. VIDENÉ ZNOVA 10/2016. V podstate nič nové, iba doplním, že niektoré traumy sa dokážu vryť tak hlboko do duše/mozgu/srdca, že ich nevylieči ani homeopatia. No a ten McNicol je dvojník Martina Gorea. (20.05.2012)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)