Nanking! Nanking!

Name: Nanking! Nanking!
Released: 2009
Duration: 132 min
Rating: 81.93025141930251
Cast: Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang

Nanjing! Nanjing! (více)
南京!南京!
City of Life and Death
Nanking Nanking (festivalový název) (méně)

82%

Drama / Válečný / Historický

Čína / Hongkong, 2009, 132 min

Režie:

Chuan Lu

Scénář:

Chuan Lu

Kamera:

Yu Cao

Hrají:

Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang, Rjú Kohata, John Paisley, Bin Liu, Sam Voutas, Beverly Peckous, Júko Mijamoto, Junichi Kajioka (více)

(další profese)

Obsahy(2)

zobrazit všechny obsahy

Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru.
Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)

Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Recenze (137)

VÍCE

Necrotongue

všechny recenze uživatele

Uhm... Silný zážitek. Přestože některé momenty spadaly do kategorie aromatizováno, přibarveno (tím myslím některé emocionální scény), celý film přibližuje zejména mimoasijským divákům japonskou mentalitu (zocelovanou kodexem bušidó), která v průběhu druhé světové války (ale jak vidno i před ní) stála za mnoha zvěrstvy, jichž se císařská armáda dopustila na válečných zajatcích (všech protivníků) a hlavně na civilním obyvatelstvu. Nevím, jestli Václav Marhoul snímek viděl, ale předpokládám že ne, jinak by snad Nabarvené ptáče netočil. Pokud chcete vidět dopad války na civilisty, pusťte si tuto záležitost. Pokud nepočítám Spielbergovu glorifikaci Oskara Schindlera, je tento film asi jediným, v němž je největší kladnou postavou kovaný nacista. Snímek působí velmi přesvědčivě (dokonce i mě přešel humor), atmosféra už snad ani tíživější být nemohla, takže nemohu hodnotit jinak než kladně. (20.01.2022)

iamek

všechny recenze uživatele

Tenhle snímek budu rozdýchvat ještě dlouho. Něco tak brutálního a realistického jsem ještě neviděl a vše umocňuje fakt, že příběh je podle skutečné události. Scény kdy japončíci znásilňovali 3 dny ženy byl až k pláči a měl jsem husí kůži na celém těle. Tenhle snímek by se měl promítat ve školách. Lepší než učebnice. (10.11.2009)

Reklama

kinderman

všechny recenze uživatele

Když jsem přednedávnem sledoval film John Rabe- Ctihodný občan Třetí říše, přišlo mi neuvěřitelné, že by se německý průmyslník (jehož zásluhy nelze zpochybnit) dokázal s japonskými vojáky vždy domluvit...a zabránit nejhoršímu (aspoň co se jeho bezpečné zóny týkalo). Tento syrový, realistický snímek, sledující japonská zvěrstva z perspektivy několika postav (včetně seržanta sžíraného svědomím) mě přesvědčil o tom, že jsem měl pravdu. (13.12.2010)

Fr

všechny recenze uživatele

,,ŽIVOT JE MNOHEM TĚŽŠÍ NEŽ SMRT“..... /// Silnej příběh, kterej není v žádným případě pro citlivky. ZVĚŘ? Neexistuje výstižný slovo! A přitom to začíná jako (jen) výbornej válečnej film – černobílá kamera, boj ve městě s dokonalým zvukem připomíná třeba Ryana nebo Brest. Hlavně díky realističnosti a provedení válečných scén. Pak to naváže na John Rabe - ..., aby nakonec film zvolnil a dal prostor pro zamyšlení. Zvěrstva na civilním obyvatelstvu vzbudí emoce vždycky, ale tady jde těžko někoho obvinit z ,,citovýho“ vydírání, když Nanjing je právě díky oné pověstné japonské krutosti světoznámý. ,,ZASTŘEL MĚ!“ Pro všechny příznivce válečných snímků POVINNOST! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, jak Japonci bojovali proti přelidnění planety. 2.) Chci se zamyslet, jestli 2 atomový bomby (v roce 1945) nebyly málo. 3.) Thx za titule ,, khhhh“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (11.07.2011)

Litsarch

všechny recenze uživatele

City of Life and Death je z mého pohledu famózně natočený film... Pomalá kamera, která tu scénu dělá napínavější, vytřískává z ní co nejvíc... U některých scén jsem jen koukal, jak je to super natočený.... Celkově je to takové trochu "klidnější" válečné drama, skoro to až přípomíná dokument, ale není to... Nicméně ale scény jsou vcelku brutální, až si říkám kdo byli v tý době větší svině... Jestli Němci, nebo Japonci, protože tak jak tam zacházeli se zajatými Číňani je skoro k nepochopení... A ty scény nejsou "rychlé"... Naopak do detailu natočené, což jim dodává naprosto jiný, důraznější efekt, než rychlé střihy USA... Velmi zajímavý snímek... (31.05.2009)