Sbohem, Kalifornie

Na Californii jsem byl vážně hodně zvědavý, ukázky které jsem měl možnost vidět slibovaly zajímavou podívanou a já byl od té chvíle nedočkavý si doplnit další z westernů 70. let. Není to typický italský produkt, spíš jde revizionistický pohled na divoký západ nesoucí se trochu v duchu Psance Joseyho Wellse od Eastwooda. S tím ho spojuje drsná doba po občanské válce, která je v Californii mimořádně depresivně vyobrazena. Ten chlad, chudba a zoufalství dýchá z každého záběru. V hlavních rolích Gemma a Dell Acqua podávají výborné výkony. Na Gemmu dost netypická role a musím říct, že mi v téhle poloze seděl víc než dobře. (28.02.2013)

Nejsem nějaký spaghetti znalec nebo nadšenec a dostal jsem se sem vyloženě náhodou, líbil se mi tón srovnání se s koncem války a cesta k vykoupení hlavního hrdiny, měl jsem ale problém udržet pozornost hned v několika pasážích - taková úvodní půlhodina sice hezky ukazuje právě situaci vojáků konfederace, ale dějově tápe. Nějak jsem se přes to pak už nedostal. (31.01.2017)

Začíná to výborně. Úvod v zajateckém táboře může připomenout starší Gemmovy kusy jako Jeden stříbrný dolar, ale ten se atmosférou k tomuhle vůbec neblíží. Déšť. Zima. Bahno. Trosky. Hladovějící vojáci. Ponižování ze strany vítězů. A Gemma jenom stojí stranou a těší se, až vypadne. Přidává se k němu naivní mladík, který se těší domů, ale na cestě se setkávají jen s nenávistí, krutostí a strachem. A všechno korunují lovci odměn, kteří nemilosrdně vraždí každého, za koho dostanou aspoň pětník. Tahle první část je výborná. Bohužel příběh se pak odvíjí úplně jiným směrem. Pochmurná atmosféra sice zůstává, ale tíživost jde pryč. William Berger už neumí střílet, takže se prakticky jenom mihne. A od chvíle, kdy se Gemma vydává po stopách únosců, už mi to přišlo jenom protahované a nijak zvlášť vyhrocené. A bohužel ani tady se to neobešlo bez pěstních bitek. Mezi klady tak patří určitě atmosféra, prostředí a herci v čele se skvělým Gemmou, který je tady snad nejlepší ze všech svých westernů. Ale o jeho postavě jsme se toho dozvěděli poněkud málo, náznaky byly (scéna s karbaníkem Resselem), ale nedostačující. Raimund Harmstorf jako záporák není vůbec špatný, ale chování jeho postavy v závěru mi přišlo poněkud... ehm. Co se týče hudby, tady by se hodila daleko víc úplně jiná. Ústřední téma ještě jde, ale zbytek je příliš moderní. Dokonce mi přišlo, že použili jednu skladbu ze Sledge. Nelíbily se mi ani zpomalovačky a příšerný efekt padání z koně jedné z postav. Přesto jde o jednoho z lepších zástupců žánru a je to určitě jeden z nejlepších filmů se včera tragicky zesnulým Giulianem. Goodbye, California... (02.10.2013)

Tohleto snad ani žádný spaghetti western není. Tenhle melancholický a deziluzivní příběh, jehož happy end je happy jen s velkou licencí, se jen odehrává ve spaghetti kulisách a využívá několik známých stereotypů, ale ta vážnost jej z tohoto žánru aspoň částečně vyděluje. Zde i ta špína, krev a násilí nevypadají jako povinný atribut či žánrové klišé, ale jako špína, krev a násilí. I ten G. Gemma hraje jinak (a lépe) než ve filmech z konce šedesátých let. (05.10.2013)

Reziser Michele Lupo /Bulldozer, Serif a Mimozemstan 1 a 2/ natcil len priemerny spaghetti western, ktory ma skor nudil nez bavil - a o neajkom napinavom sledovani so strhujucim dejom nemoze byt ani rec. Lupo ako reziser bol len zrucny rutiner, jo su tu atributy ako koniec US obciankej vojny, prenasledovanie prezivsich vojakov, spina a blato, ale holt, Gemma velmi hrat nevedel, ak vobec. Pozeram aj, ze to nekomentoval znamy konspiracny teoretik a miestny picus Karel Chrocht. Ani ta akcia ma az tak nebrala jak tu pritomnych, druha polka filmu sa preklopi zo spaghetti do klasickej kovbojky. 60 % (24.03.2018)